Věk kontaktů 

Konec 20. století přinesl explozi údajných setkání s mimozemšťany. Jsou tyto zážitky skutečné nebo jde jen o znamení naší technologické doby ? 

18. dubna 1961 ráno si farmář Joe Simonton povšiml, že nedaleko jeho domu v Eagle River ve státě Wisconsin přistál jasný objekt ve tvaru talíře. Simonton užasle sledoval, jak se v plavidle otevřel poklop a objevila se bytost. Tento údajný mimozemšťan byl podle Simontona asi 1,5 metru vysoký, a měl na sobě lidské šaty.
Když si Simontona povšiml, naznačil mu zamáváním prázdným hrníčkem, že by chtěl vodu. Simonton tedy šel pro vodu, a když se vrátil, zjistil, že mimozemšťan uvnitř plavidla gril. Vyměnil tedy vodu za "lívanec", mimozemšťan nasedl zpět do lodi a odletěl. Zmíněný lívanec později analyzovala Americká laboratoř potravin a léčiv, a přestože zjistila, že lívanec neobsahuje žádnou sůl, rovněž v něm nenalezla žádné mimozemské složky.

Další případy 

Teprve ve 20. století, když technologický pokrok otevřel lidem oči a ukázal jim, co vše inteligentní bytosti dokáží, začali brát lidé vážně myšlenku, že by život mohl existovat i mimo Zemi. S historkami o mimozemských kontaktech a fotografickými i filmovými důkazy o UFO se v posledních padesáti letech doslova roztrhl pytel. A zatímco mnohé z těchto příběhů byly vyvráceny jako podvod, zůstávají někteří lidé přesvědčeni, že se skutečně stali svědky blízkého setkání s mimozemskými bytostmi. A až už tito lidé podlehli klamu, či nikoliv, nemůže být nejmenších pochyb, že několik těchto případů se vzpírá normálním zkušenostem.

Zřejmě nejslavnějším ze všech svědků UFO byl George Adamski, Američan polského původu, který prohlásil, že se 20. listopadu 1952 poprvé setkal s mimozemšťany, když pořádal piknik s přáteli v kalifornské poušti Mojave. Uvedl, že se stal svědkem vystřelení "stříbrného disku" z objektu ve tvaru doutníku, který podle všeho pronásledovaly vojenské stíhačky.
Adamski se tedy rozjel na místo, kde podle něj tento "talíř" přistál, a jakmile tam dorazil, navázal podle svého tvrzení kontakt s uniformovaným humaniodem, který údajně pocházel z planety Venuše. Prostřednictvím telepatie pak tato bytost Adamskimu vysvětlila, že má obavy, že záření z atomových bomb neblaze postihne i jiné planety ve sluneční soustavě. Zajímavé je, že lidé, kteří toto setkání pozorovali přes dalekohled, podepsali místopřísežná prohlášení, že se Adamskiho svědectví zakládá na pravdě.

UFOLOGICKÁ CELEBRITA 

Vydání knihy "Přistály létající talíře" v roce 1953 a zveřejnění mnoha fotografií UFO proslavilo Adamskiho po celém světě. Adamski zůstal o svých mimozemských setkáních přesvědčen a svou upřímností zapůsobil i na Roberta Chapmanna, novináře zaměřujícího se na oblast vědy: "Nechápal, proč by mu měl někdo nedůvěřovat. Říkal jsem si, že i kdyby se stal obětí klamu, stále je to nejbystřejší a nejinteligentnější člověk, s jakým jsem se kdy setkal." A přestože Adamskiho sklon přehánět nakonec jeho důvěryhodnost podkopal, stal se jeho případ prvním z dlouhé řady údajných mimozemských setkání, ke kterým došlo v následujících desetiletích.

V roce 1954 ujel Danielu Fryovi, vědci z testovacího objektu White Sands v Novém Mexiku, autobus, a tak se Fry rozhodl, že se projde do pouště. Zanedlouho si všiml, že v určité vzdálenosti před ním přistála "kovová koule". Pln odhodlání objekt prozkoumat se tedy ke kouli přiblížil, načež údajně obdržel telepatické sdělení, které na něj naléhalo, aby se plavidla nedotýkal. Podle Frye se původce tohoto sdělení představil jako A-Lan - mimozemšťan, který na zeměkouli shromažďoval vzorky atmosféry.

Úlet fantazie ? 

Fry uvedl, že ho mimozemšťan vzal na palubu plavidla a rychlostí 13000 km/h se vydali na vyhlídkový let po New Yorku. Fry dokonce předložil fotografie UFO, aby svou historku prokázal, a založil skupinu "Porozumění", která měla šířit A-Lanovy znalosti. Jeho tvrzením se dostalo značné pozornosti sdělovacích prostředků a hlasité podpory veřejnosti.

Adamskimu, Fryovi i dalším kontaktovaným osobám nakonec setkání s mimozemšťany zcela změnilo život. Mnozí z nich o svých zážitcích vydali knihy nebo založili skupiny zabývající se předáváním znalostí, jež sami získali.
U nejznámějších případů kontaktu s mimozemšťany v padesátých letech existuje několik podobností. Obvykle v nich vystupují laskaví mimozemšťané, kteří kolem sebe šíří vážná varování před nástrahami rapidního technologického pokroku. Při zpětném pohledu je dnes vidět, že tyto případy uspokojovaly poválečnou zvědavost v otázce možností využití vesmíru. Stejně tak se objevily názory, že případy vyjadřovaly celosvětové obavy týkající se nebezpečného potenciálu atomové energie a zároveň čerpaly z mytologie jakýchsi strážných andělů. Vývoj vědeckého poznání však koncem padesátých let vyvrátil některé aspekty tvrzení, jež byla o životě mimozemšťanů učiněna. Mnohé účastníky kontaktů zdiskreditovali vědci i ufologové ve snaze vyhnout se důsledkům možných podvodů.

Dr. J. Allen Hynek, vědecký konzultant Projektu Modrá kniha vyjádřil typickou reakci, když odmítl první vlnu osob, které byly kontaktovány jako "pseudoreligiózní fanatiky s nízkou důvěryhodností". Další lidé poukazovali na to, že motivem pro výroky kontaktovaných osob může být sláva, kterou v takovém případě požívají. Hynek se stále více stával reprezentantem hodnotového posunu, který skloubil vědecké znalosti s vírou, že některá setkání s UFO mohou být skutečná.

Dne 20. května 1967 se Stephen Michalak dostal do kontaktu s UFO, které přistálo u jezera Falcon Lake v USA, a jak uvedl, podařilo se mu k němu přistoupit tak blízko, že se ho mohl dotknout. Když to učinil, vyšlehl z jednoho "výfukového bloku" kosmické lodi záblesk světla a způsobil Michalakovi popáleniny prvního stupně. Pozdější prohlídka pozemku, kde UFO údajně dosedlo na zem, přinesla objev stříbrných úlomků, které byly vystaveny značnému žáru, a také důkazy o vysoké úrovni radioaktivity. 
Po svém setkání začal Michalak trpět zvláštními příznaky, jako byly záněty kůže, žaludeční nevolnost, závratě a otoky kloubů. Navštívil 27 lékařů ve snaze nalézt příčinu svých problémů, ovšem žádný z nich nedokázal jeho zdravotní stav uspokojivě vysvětlit. 
Případy, jako je tento, ve kterých se objevují fyzické důkazy, se dají odmítnout hůře než případy osob, jako je George Adamski. Podobně jako mnoho dalších údajných svědků setkání podložil Adamski svá tvrzení o setkání s mimozemskými bytostmi realistickými fotografiemi "mimozemských" plavidel, ovšem nakonec byl označen za podvodníka. Dodnes se nikomu nepodařilo přijít s přesvědčivými fotografiemi živých bytostí mimozemského původu. Kontaktované osoby z celého světa nicméně i nadále předkládají fascinující důkazy o mimozemském životě.
V říjnu 1989 bylo několik různých UFO hlášeno z oblasti kolem ruského města Voroněž, asi 100 kilometrů od Moskvy.
Tato pozorování zahrnovala šest přistávajících a jedno vznášející se plavidlo a také pozorování "chodících bytostí". 
Případ prošetřovali Vladimir Lebeděv a dr. Henry Silanov, jejichž prohlídka hlavního naleziště v Západním parku zaznamenala "neuvěřitelně vysokou úroveň magnetismu", Otisky nalezené v zemi podle nich patřily objektu o hmotnosti přibližně 11 tun. Lebeděv i Silanov se domnívali, že stopy muselo způsobit cosi mimozemského. Ve své zprávě dospěli k následujícímu závěru: 
"Nashromáždili jsme množství videomateriálu s výpověďmi očitých svědků. Nemáme žádné pochybnosti, že mluví pravdu." 

Fotografie z GULF BREEZE

Mezi listopadem 1987 a květnem 1988 se další kontaktované osobě známé pouze jako "Ed" podařilo v Gulf Breeze na Floridě vyfotografovat 18 vznášejících se plavidel tří různých typů. V důsledku toho zaslala jedna z největších ufologických organizací v Americe, MUFON, Edovi fotografické vybavení se zapečetěným filmem, aby se přesvědčila, s čím Ed přijde. Fotografie z tohoto aparátu zachycovaly vznášející se UFO se základnou o průměru asi jeden metr. Skutečnost, že tato velikost neodpovídala 2,5-5ti metrovému průměru plavidel na předchozích fotografiích, vedla mnoho lidí k názoru, že Ed používal model. Přesto vyšetřovatelé organizace MUFON nedokázali přijít na způsob, jak by mohl Ed podvodně vyfotografovat tak realistické plavidlo. Jeho historka získala na hodnověrnosti i poté, co se objevily zprávy, že ve stejnou dobu spatřilo UFO v oblasti Gulf Breeze více než 100 dalších lidí.

SÍLÍCÍ VÍRA

Lze jen těžko říci, zda spory mezi cyniky a fanatiky v otázce pravdivosti příběhů kontaktovaných osob budou někdy vyřešeny. Paradoxní je, že jak se věda vyvíjí a poskytuje nám stále podrobnější představu, čím je vlastně samotný vesmír, stále více a více lidí začíná věřit, že mimozemský život skutečně existuje.
A i když byly některé případy kontaktovaných osob odhaleny jako podvod, není nejmenších pochyb, že mnoho kontaktovaných lidí zůstává o svém setkání s neznámem pevně přesvědčeno.
A jelikož se dosud nepodařilo předložit hmatatelné důkazy o mimozemském životě, mnohé z těchto bizarních epizod zůstávají nevysvětlené i přes důkazy "z první ruky".

Tento snímek údajného "výzvědného plavidla" z Venuše pořídil v roce 1952 George Adamski (na protější stránce). Případ je spolu s dalšími údajnými setkáními s UFO doložen v knize Přistály létající talíře z roku 1953 (dole), na které s Adamskim spolupracoval Desmond Leslie. A přestože byl Adamski nakonec zdiskreditován jako podvodník, byl prvním, kdo upoutal pozornost veřejnosti k otázce UFO.

Zrod létajícího talíře 

Americká posedlost UFO začala v roce 1947, kdy civilní pilot Kenneth Arnold, který letěl nad Kaskádovým pohořím ve státě Washington uviděl skupinu devíti podivných plavidel letících v útvaru údajně rychlostí 2500 km/h. 
Podle Arnolda letěla plavidla způsobem, "jakým by letěl talíř, kdybyste ho hodili po vodě." 
Tímto výrokem tedy Arnold bezděčně zavedl pojem létající talíř. Ve stejném roce vydali vojenští činitelé v Roswellu prohlášení, kde potvrzovali pozorování a vlastnictví "létajícího disku", aby toto prohlášení později změnili na historku o meteorologickém balónu. 
Od té doby se pozorování létajících talířů a historky o kontaktech s mimozemšťany začaly šířit po celých Spojených státech. Dokonce i americké letectvo začalo brát UFO vážně a v letech 1951 až 1969 financovalo tzv. Projekt Modrá kniha. 


V roce 1965 vyfotografoval vědec Daniel Fry (vlevo) v kalifornském Joshua Tree tato dvě údajná mimozemská plavidla (na snímcích). V době pozorování již byl Fry předsedou skupiny "Porozumění" - organizace zaměřené na šíření znalostí, které Fry získal od mimozemské bytosti jménem "A-Lan". Podle Frye A-lan prohlásil, že pochází z pozemské nadrasy, která se před 30 000 lety odstěhovala do vesmíru.

Nedávno zesnulý dr. J. Allen Hynek strávil 40 let své kariéry vyšetřováním fenoménu UFO. Zpočátku působil jako konzultant Projektu Modrá kniha amerického letectva a v roce 1973 založil Středisko pro výzkum UFO. V raných dobách ufologie sehrál nezastupitelnou roli při úsilí vnést do tohoto oboru jistý prvek hodnověrnosti tím, že bez milosti odhalil podvodníky vždy, když nějaké objevil. I přesto zůstal přesvědčen, že některé případy jsou skutečné.

V letech 1967 až 1969 probíhal na Coloradské univerzitě projekt Vědecký výzkum UFO pod vedením dr. Edwarda U. Condona. I přes skeptický postoj vědců dospěl výzkumný projekt k závěru, že mnohé vyšetřované případy zůstávají "hádankou".

Fakta X č. 48