Ufologie jako náboženství

Na samém konci 20. století jsme svědky velice zajímavého jevu. Krok po kroku můžeme sledovat vznik, utváření a náznaky první expanze nového náboženství. Jde o náboženství, které nemá jasné zakořenění v historii a nevzniká oddělením od stávajících církví. Ba dokonce nevzniká ani eklektickým roubováním myšlenek jedněch náboženství na myšlenky náboženství jiných.

Tímto novým náboženstvím je ufologie - původně světonázorové hnutí, které předpokládá na jiných planetách existenci lidstvo převyšujících bytostí. U těchto bytostí se však současně a jaksi apriori předpokládá, že jejich existence může být povahy buďto hmotné nebo duchovní, tedy v důsledku božské. Je známo, že C. G. Jung považoval ufologii za psychologickou odpověď člověka na obavy moderní civilizace, a je pravda, že UFO-hnutí je vyvoláno zčásti objektivními zprávami o neidentifikovaných létajících objektech (a je tak podepřeno i sporným vědeckým výzkumem), jednak je ovšem vyvoláno i spiritistickými zkušenostmi senzitivních jedinců, tzv. kontaktérů.

Sledujeme-li počátky ufo-náboženství, dostaneme se k ideovým patriarchům alternativní vědy, k Erichu von Däniken a k jeho žáku Michaelu Hasemanovi. I když se oba tito známí spisovatelé nejednou výslovně distancovali od ufo-spiritismu a od jakéhokoliv zbožštění mimozemských civilizací, jejich dílo slouží jako inspirace a zdroj argumentů i pro vyznavače ufo-náboženství. Jinak je tomu ovšem v případě třetí kultovní postavy, velmi důležité pro nejrůznější kontaktéry: švýcarského občana Eduarda "Billyho" Meiera. Ten netrpí přehnanou skromností a tvrdí o sobě již přímo, že je to on, kdo zprostřed-kovává vyšším bytostem z hvězdokupy Plejád kontakt s lidstvem.

I když se první ufo-kulty objevily ve Spojených státech již v průběhu 50. let, v Evropě působí v současné době výrazněji pouze dvě původní společenství: aetheriáni a raelisté. Zakladatel aetheriánů George King přichází s nárokem, že komunikuje s jednou z duchovních bytostí pocházejících z Marsu, jménem Aetherius. Pod jeho vlivem bylo v roce 1955 založeno Duchovní bratrstvo pro spásu a osvícení lidstva (= Velké bílé bratrstvo), propagující jógu a bílou magii. V očekávání příchodu kosmického Mistra byl v roce 1978 vybudován i nový aetheriánských chrám Šambala. Zakladatel raelistů Claude Vorilhon zase údajně komunikuje s mimozemšťanem Raelem. Ten prý pochází z "elohim" mimozemštanů, kteří před 300.000 lety naklonovali na Zemi druh Homo sapiens, což vedlo Vorilhona k tomu, že v roce 1997 inicioval založení První společnosti pro klonování člověka.

O fenoménu UFO jakožto novém náboženství pojednává i nová knížka nakladatelství Votobia "Ufologie jako náboženství" z pera novináře Richarda Škvařila. Přestože jde o velmi útlou, sotva šedesátistránkovou publikaci (nebo možná právě proto), čtenář, hledající v ní spolehlivé religionistické informace, bude možná zklamán. Lehce ironizující styl připomíná spíše čtenářskou rubriku Haló-novin a ani z kvantitativního hlediska neobsahuje publikace tolik validních informací, kolik by se nabízelo. Mezi ufologické věrouky zařazuje autor i Scientologickou církev (kvůli jejímu učení o thetanech) a Transcendentální meditaci (což už vysvětleno není), ale naopak zcela chybějí infor-mace o situaci u nás (ing. Benda, Vlastislav Prokeš a jiní). Také o skupině Nebeská brána, která se "proslavila" hromadnou sebevraždou v březnu 1997, není řečeno prakticky nic, i když jde v této souvislosti nesporně o klíčovou událost.

To vše by bylo možné omluvit skutečností, že ufologické téma je v oblasti religionistiky něčím zcela novým a dobrých informací se jednoduše nedostává. Bohužel spolehlivost uváděných informací je zpochybněna i z jiné strany - když se čtenář dostává k tvrzením, která si může ověřit z jiných zdrojů. Jak se například nepozastavit nad tezí, že "už před Ježíšovým narozením se od vládnoucího judaismu odloučila sekta, jejíž příslušníci si začali říkat křesťané" (str. 22)? Nebo jak se ubránit pochybnostem, když se autor v poněkud zamotaném etymologickém exkurzu dostává k tezi, že řecké slovo "kyrios" (= "pán") znamená "kostel, chrám, místo, kde víra v diskusi dostává řád a kde posléze instituce působí" (str. 54)?

Při hlubším pohledu to najednou vypadá, že ironizující styl, jímž je celá publikace psána, nemusí být známkou autorova kritického myšlení, ale spíše jeho klaunovství. Člověka, který si nejen dělá s informacemi, co chce, ale který je nadán i zjevnou předpojatostí vůči náboženství. Podezření se v tomto ohledu mění v jistotu, když se pak v závěrečné části publikace svěřuje autor čtenáři, že jeho hlavním úmyslem nebylo vlastně soustředit informace o fenoménu ufologie, ale že "hlavním smyslem je poukázat na neblahý vliv institucionalizované víry, tedy věroučných společenství, sekt a církví" (str. 50).

Zdá se, že tím se vysvětluje i sloh Haló--novin. Škvařil se netají tím, že vytvořil proticírkevní pamflet: "Církve jsou pro slabochy," tvrdí (str. 51); alkoholici a narkomani, kteří se zbavili v nějaké církvi své závislosti, se "motají světem a blábolí" (protože vyměnili pouze jednu drogu za druhou) a konec konců sekty i církve jedno jsou. Neboť obojí, poučuje, "jak víme od profesora Parkinsona, nemají jiný zájem, než se udržet při viditelném životě" (str. 23). Nu, to už má s religionistikou opravdu málo společného. Bohužel, nakladatelství Votobia šláplo poněkud vedle. Tak snad příště.

Richard Škvařil, Ufologie jako náboženství, Votobia, Praha, 1999, 68 stran, 89,- Kč

Prokop Remeš

Z časopisu Dingir č. 2/1999, http://www.dingir.cz