Mimozemšťané a náboženská technologie 

Některé moderní náboženské fenomény 

Ze široké škály existujících postojů k náboženství můžeme vytypovat několik skupin. Známe lhostejný postoj k náboženským otázkám. Setkáme se s uvědomělým odmítáním náboženství.Pozitivní hodnocení náboženství lze diferencovat na přístup konformní k tradici a na postoj vůči tradici více či méně radikálně kritický. Konečně se objevují i nové náboženské projevy. Slovo náboženství je tu ovšem užíváno ve značně širokém smyslu: zahrnuje i významy "pseudonáboženské", nebo "náhradní náboženství". Této poslední skupině patří následující poznámky. Jako představitelé tohoto směru poslouží scientologie a sekty proklamující kontakt s mimozemskými civilizacemi.   

SCIENTOLOGIE (Scientology)

Scientologie je vhodným příkladem moderní náboženské sekty. Jejím duchovním otcem a vůdcem je Lafayette Ronald Hubbard (nar. 1911 v Tildenu, USA). Jeho životní dráha je opředena různými nejasnostmi a mystifikacemi (údajně dlouho studoval východní náboženství, intenzívně se stýkal s jedním Freudovým žákem, spolupracoval s NASA na kosmickém programu atd.). Jisté je, že se stal úspěšným spisovatelem sci-fi povídek a románů. V roce 1950 uveřejnil ve známém časopise Astounding Science Fiction článek o dianetice (angl. dianetics z řeckého dianoéo - mám na mysli, myslím), "moderní vědě o mentálním zdraví, která odhalila kořeny nejrůznějších psychosomatických i somatických chorob i jednoduché metody jak je léčit".

V podstatě se jednalo o zjednodušenou a novými pojmy vybavenou Freudovu psychoanalýzu, při které terapeut (auditor) pacientovi v rozhovoru pomáhá odhalit nevědomé stopy (engramy) traumatických zážitků jeho života a tím dosáhl vyléčení. Hubbard s touto velice sebejistě hlásanou naukou ("stejně významnou jako objev kola") dosáhl velkého úspěchu, jeho kniha dosáhla více než miliónového nákladu. Přestože se většinou ukázalo, že uzdravení bylo jen přechodné, stal se slavným a bohatým mužem. 

Ve svém díle pokračoval: zavedl pojem "Očištěný" (Clear), označující člověka, který se zbavil všech neblahých engramů a je tedy fyzicky i duševně zcela zdráv a disponuje báječnými schopnostmi (dokonalá paměť, skvělý zrak atd.).

Z náboženského hlediska se dianetika (která dostává z obchodních důvodů nový název - scientologie) stává zajímavou, když se objevuje "Thetan". Tento pojem zprvu znamená nesmrtelnou duši, putující různými vtěleními a vláčející s sebou všechny traumatické engramy minulých životů. 

Tím se samozřejmě zkomplikovala (a prodražila) terapie, a dosažení kýženého stavu "osvícení" nebo dokonce dokonalého stupně "Thetan v akci" (Operating Thetan), obdařeného zázračnými schopnostmi (telepatie, možnost nechat si narůst nové zuby atp.), se odsunulo do nedohledna.

Hubbard dále vybavil proto svou nauku fantastickou kosmologií, dovedenou do mnoha absurdních podrobností. Zjistil totiž, že Thetani jsou nesmrtelné božské bytosti, které, aby překonaly nudu, stvořily tento svět a dobrovolně se zřekly své vševědoucnosti a všemohoucnosti. Zabraly se však natolik do této kosmické hry, že zapomněly na svůj původ a možnosti. Úkolem scientologie je Thetany osvobodit a logicky domyšleno - zřejmě je znovu vydat v plen kosmické nudě.

Hubbard nerozvíjel ovšem jen svou nauku, ale staral se též o praktickou stránku věci. Počet přívrženců pozoruhodně vzrostl (snad až na milión) a scientologie se prorazila do dalších anglicky mluvících zemí. Rozvíjel se čilý terapeutický, výzkumný, publikační, organizační i obchodní ruch. Typické pro scientologii je velkorysé využívání nejmodernějších technických prostředků. Technika zasáhla i do terapeutických rozhovorů. Jedná se o přístroj zvaný elektropsychometr, krátce "E-metr", jehož údajným vynálezcem je jakýsi Volney Mathison. Ve skutečnosti však jde o již dříve známý psychogalvanometr - přístroj k měření a kožního odporu, měnícího se mj. v závislosti na psychických reakcích zkoumaného. (Je užíván v experimentální psychologii jako jedna z forem detektoru lži a také k vyhledávání citlivých bodů v akupunktuře.) Scientologové s jeho pomocí během analýzy zjišťují, i kde v rozhovoru narazili na skryté engramy (přístroj reaguje). E-metr se rychle ujal a byl brzy obklopen zbožnou úctou scientologické obce.

V polovině padesátých let 20. století začal zájem o scientologii poněkud ustupovat. Mimo jiné zřejmě proto, že stále slibované skvělé schopnosti se neobjevovaly ani u těch, kdo byli za "Osvícené" prohlášeni. Původní přívrženci přicházeli většinou z okruhu čtenářů sci-fi literatury, tvořících už tehdy v USA svébytné hnutí, a bylo mezi nimi dost: umělců (hlavně hollywoodských herců), intelektuálů, i jistý počet vědců. Postupně se však složení změnilo ve prospěch středních vrstev. V roce 1955 přesídlil Hubbard do Londýna.

V témže roce je v USA prohlášena první scientologická obec církví. Důvody byly zřejmě převážně praktické: daňové úlevy, zvýšení prestiže a získání jisté imunity. Postupně si hnutí osvojilo i vnější znaky církve: zvláštní oděv pro duchovní bohoslužby s kázáním a zpěvem, pro scientologickou analýzu (Audition) je zavedeno označení zpověď. Scientologii se podařilo v nové podobě získat i nové stoupence (např. ve vznikajícím hnutí hippies). Objevili se také "osvícení" nového typu - zázračné schopnosti byly zredukovány a zamlženy, takže se staly těžko ověřitelnými. 

Po stránce organizační pokračoval Hubbard v upevňování svého impéria. Jednak zakoupil něko1ik námořních plavidel, která obsadil svými přívrženci a vedle pozemních obcí (orgs) vytvořil též námořní organizaci (sea-orgs), duchovní policii (Ethics Departement) se značnou pravomocí. Příslušníci hnutí, které dostalo polovojenský, polobyrokratický charakter, začali být doslova terorizováni. Rozděleni do kategorií podle zásluh o scientologii byli buď odměňováni nebo trestáni (např. zákazem mytí, noční prací apod.). Odpůrci nebo odpadlíci byli prohlášeni za. lovnou zvěř, vůči které je dovoleno vše. Takový vývoj znepokojil veřejnost a britská vláda nakonec v roce 1968 Hubbarda vypověděla. 

Ten nadále řídil svou církev z paluby své jachty plující v mezinárodních vodách. Odpor proti inkvizičním metodám rostl však i v řadách, scientologů; a tak Hubbard tuto "puritánskou" periodu ukončil generální amnestií.

Poté si scientologie poněkud vylepšila svou pověst a v některých oblastech dokonce získala státní podporu pro svůj boj proti narkomanii. Zdá se, že hnutí dosáhlo určité konsolidace a prokázalo přes všechny krize a proměny svou přitažlivost pro statisíce či dokonce milióny přívrženců. Hlavní zásluhu má tvůrce, který nikdy nestrpěl vedle sebe jiného vůdce. Užil svého daru působení na lidi i mnoha dalších talentů spojených s velkou myšlenkovou a organizační pružností. Jeho základní metodou bylo pěstování komunikace, třeba samoúčelné (terapeutické rozhovory - zpovědi, neustálý příval nových informací, záplava byrokratické korespondence). Dokázal vytvořit vlastní dynamický a moderní náboženský jazyk a perfektně fungující organizaci i propracovaný systém terapie či duchovních cvičení. Hubbard sám scientologii označil za "první náboženskou technologii", což dobře vystihuje jednu stránku věci. Zároveň však scientologie vzbuzuje dojem čehosi neskutečného a tíživého: připomíná sci-fi román o manipulaci s lidmi. Vtírá se představa ctižádostivého autora, který chce své fantazie uskutečnit. Nejpozoruhodnější ovšem je, že se mu to tak dalece daří.

NÁBOŽENSTVÍ Z KOSMU (kult UFO)

Scientologie je typickým dílem jednoho člověka. Různé sekty a skupiny, které prohlašují že jsou v kontaktu s mimozemskými civilizacemi, se opírají o širší zázemí. I u nich mají však vůdci - "spojky" - nezastupitelnou úlohu. V době historického vstupu lidstva do kosmického prostoru mají hloubky vesmíru nesporně velkou přitažlivost pro lidskou představivost. Kromě obecného zájmu o kosmonautiku a astronomii (a znovuoživenou astrologii) se tento trend zrcadlí především v rozšíření a oblibě sci-fi literatury a filmů, které v klasických zemích tohoto žánru (Anglie a US A) nabývají rysy kultu. K dezorientaci napomáhají nejvíce ty prameny, které operují s tzv. vědeckými fakty, resp. nevysvětlitelnými záhadami minulosti i přítomnosti. (Daleká minulost je stejně tajemná jako dálky vesmíru, hlavně pokud chybí věcné znalosti.) Patří sem především i u nás známá a populární produkce Ericha von Danikena a jemu podobných. Pro mnohé čtenáře a diváky se stírá hranice mezi fikcí a realitou.
Už v roce 1938 ukázala proslulá rozhlasová inscenace hry H. G. Wellse válka světů, že statisíce lidí j sou připraveny uvěřit, že nastala invaze mimozemšťanů. Po druhé světové válce se rozhojňují zprávy o pozorování "létajících talířů", odborně zvaných UFO (Unidentified Flying Objects - neidentifikované létající předměty). Objevují se také vesměs naprosto nedůvěryhodné zprávy o setkání se zástupci mimozemských civilizací a nacházejí se i ti, kdo jim věří.

Typickým představitelem kultu UFO je Společnost Aetherius, založená Angličanem George Kingem (Mistr Aetherius) v polovině padesátých let. King prohlásil, že je ve spojení s "Meziplanetárním parlamentem", který ho vyvolil jako spojku s pozemšťany. Spojení funguje mediálním způsobem, který upomíná na spiritismus - a skutečně se také ve vesmírných kultech objevují i další spiritistické prvky (zemřelí žijí na jiných planetách) a naopak v tradičních spiritistických kroužcích najdeme často "očité svědky" existence UFO. Obsahem sdělení, kterých se dostalo G. Kingovi, jsou nesrozumitelné informace technického rázu, např. mlhavé předpovědi pozemských událostí apod., a dále líčení dramatických konfliktů mezi vesmírnými představiteli dobra a zla. Tato líčení se svou úrovní dají srovnat s příběhy obrázkových sci-fi seriálů. Země je ohrožena a úpadku duchovních a mravních hodnot se chystají využít temné síly. Je třeba pomoci dobře smýšlejících mimozemšťanů a spolupráce vyvolených pozemšťanů. Tato spolupráce spočívá v praktikování jógové disciplíny pránájámy (dechová cvičení) vytvářející náboj kladných duchovních sil (prány). Těmito silami je třeba "nabíjet" některé významné body na zeměkouli (např. 12 horských vrcholů na třech kontinentech - uskutečněno v roce 1959). K vyrobení dostatečného množství "prány" lze použít i jistého záhadného přístroje. King se ovšem neinspiroval jen východní mystikou, ale také křesťanstvím: jeho ústy totiž několikrát promluvil sám Ježíš Kristus, který prý žije na Venuši spolu s Buddhou, tajuplným Svatým Goo-Lingem a jinými Mistry. Z tohoto pramene pochází i nová verze Otčenáše, užívaná Společností Aetherius při shromážděních. Přes všechny pseudonáboženské a naprosto iracionální prvky se King, jako většina přívrženců obskurních kultů, odvolává. na vědu. V jím vydávaných tiskovinách se objevovaly články jistých vědců, potvrzující jeho tvrzení (později se ukázalo, že vědci uváděných jmen neexistují.
V Kingově sektě nalezneme téměř všechny prvky, které se objevují mezi uctívači mimozemských civilizací. Obvykle se "spojky" soustřeďují jen na některé. Nejoblíbenější verze je, že obyvatele vesmíru přilákalo pozorování pozemských atomových výbuchů a přiletěli nás varovat a zachránit. Známá je teorie, že lidstvo vzniklo zásahem mimozemské inteligence. Objevuje se také tvrzení, že cizí návštěvníci jsou původem z Atlantidy resp. Lemurie, kteří se zachránili poté, když tyto světadíly byly zničeny v atomové válce. Nezanedbatelným společným rysem je, že publicita spojená se zprávami o mimozemšťanech obvykle přináší "spojce" značný finanční zisk.

SPOLEČNÉ A TYPICKÉ

Obě uvedené sekty - scientologové a Aetherius - mají leccos společné a v mnohém se podobají i dalším skupinám.
Uvedli jsme již úspěšnou ekonomickou aktivitu, která v jejich domovském prostředí zřejmě patří k věci. Zmínili jsme také podstatnou úlohu vůdčích osobností (často charismatických), ať už v roli duchovního otce nebo prostředníka. Typickým znakem nauky je synkretismus spojující v různých kombinacích několik základních prvků:

Tradiční náboženství (i několik, nejraděj i exotických), fantastickou mytologii (z vlastních zdrojů nebo vypůjčenou), tajemství dávných kultur (Atlantida), pseudovědecká tvrzení. Vztah k vědě je důležitý, i když nejednoznačný. Snaha zaštítit se její autoritou zpravidla zkrachuje a následuje odmítání vědy, nebo přinejmenším té "oficiální, tradiční", která "jako obvykle" nechce uznat nové převratné objevy.
Příznačný je všeobecně minimální zájem o etické a sociální otázky. Důležité je jen to, co je vzdálené: stará moudrost, daleký vesmír, exotická náboženství - vše, co stojí v protikladu k všední, nudné a obtížné existenci. Obvyklá je postupná klerikalizace společenství: počáteční přednášky se mění v kultická shromáždění, objevuj í se kněží, modlitby, liturgické prvky.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat místu techniky v nových kultech. Přívrženci UFO mohou po libosti využívat svou technickou fantazii k popisům konstrukce a funkce vesmírných korábů i dalších zařízení obsluhovaných mimozemšťany. Zajímavější jsou různé přístroje označované jako "černé skříňky" (black box), kterých užívají sami příslušníci dotyčných sekt. Takovým přístrojem je E-metr scientologů, i "generátor prány" Mistra Aetheria. Na serióznější úrovni je užívání elektroencefalografu v tzv. kultech zpětné vazby (feed-back cults). Ty využívají zjištění, že jistý druh elektromagnetického vlnění v mozku (delta frekvence) se objevuje ve stavu uvolnění, relaxace. Tím, že s pomocí přístroje lze tento proces sledovat, se žádoucího stavu dosahuje snáze a hlouběji. Především v USA existují jakési kluby věnující se tomuto duševnímu sportu, který dostává náboženskou dimenzi spojením s naukou jógy. Různí guruové působící na Západě doporučují adeptům tento způsob navozování transcendentální meditace. Na okraj této sbírky "černých skříněk" by mohly patřit i kuriózní akumulátory životní energie (zvané "orgon"), kterou údajně objevil významný psychoanalytik Wilhelm Reich. Plným právem sem však můžeme zařadit nejrůznější magické přístroje proti škodlivým vlivům ("zemské záření" apod.). Většinou jde o zařízení technicky zcela primitivní (např. do obvodu spojený vodič s kondenzátorem), nebo i vyloženě symbolická (obvod nakreslený tužkou). Není nutno zdůrazňovat, že v západních zemích s těmito přístroji kvete lukrativní obchod. V této oblasti se setkáváme jak s tradičním okultismem, tak s pseudovědeckými teoriemi plnými "záření" a "vlnění". I vnější vzhled většiny zmíněných přístroj ů má vzbuzovat dojem špičkové techniky. Pro naše úvahy není tak důležité, jde-li přitom o podvod, blud nebo dosud neprobádané fenomény. Podstatné je, že recepce uváděných aparátů má často rysy pověrečné nebo náboženské víry.

PODMÍNKY, PŘÍČINY, SOUVISLOSTI

Existují sociální a psychologické podmínky, v jejichž souhře vzniká určitý typ "sektářského" člověka. Aniž bychom zde tyto příčiny blíže specifikovali, můžeme je snad s maximálním zjednodušením shrnout slovem nejistota. Sekta je pak místem nabízejícím novou sociální a psychologickou integritu, možnost identifikace, pravidelně i pocit zasvěcenosti a nadřazenosti. To je komplex subjektivně velice cenných hodnot, pro které lze mnoho obětovat - na předním místě kritické myšlení. Tato obecná charakteristika se týká ovšem také tradičních sekt, a nejen náboženských.

Překvapivé je, kolik prostoru dokáže iracionalita získat v době tak výrazně formované vědeckým myšlením. Jedna z příčin je zřejmě právě ve způsobu, jakým se věda s technikou rozvíjí. Je to především rychlost a esoteričnost tohoto rozvoje. Špičkové vědecké myšlení i technika jsou dnes velice vzdáleny schopnostem laického chápání (přitom laikem může být i specialista jiného oboru). Popularizace pak znamená zjednodušení, a to především v popisu metod, kterými se k výsledku dospělo. Ten pak často vypadá jako "zázrak" a psychologicky vyvolává pocit "všechno je možné", s následnými myšlenkovými zkraty, které libovolně kombinují a aplikují nesourodá fakta, poj my, domněnky. Podobné postupy často nacházíme u proroků nových náboženství. Všimli jsme si, jak účinně je využívána i víra v technická zařízení. Pro toho, kdo ví pouze, že přístroje funguj í na zmáčknutí tlačítka, není tak těžké uvěřit, že bude fungovat i "černá skříňka", ve které je jen pár drátů .

Fascinace vědou má ovšem i svůj vrub - strach z vědy a jejích výsledků. To je přinejmenším stejně silný motiv u moderních sekt, pochopitelný v době globálního ohrožení atomovou válkou a ekologickou katastrofou. Místo obtížného a často i riskantního úsilí o odvrácení nebezpečí lze jednoduše uvěřit, že dobrotiví návštěvníci z vesmíru nás zachrání. Není nutné zdůrazňovat, že je to právě iracionální myšlení a chování, které ona nebezpečí podstatně zvyšuje.

Chceme-li pojednávané fenomény zařadit do širších duchovních souvislostí, můžeme uvést pozoruhodný názor psychologa C. G. Junga, který se v rámci svého studia různých náboženských projevů zabýval též otázkou UFO. Jung tvrdí, že jsme svědky zrození moderní obdoby mýtu o nadpřirozených zachráncích z nebes. I sám kruhový tvar "létajících talířů" uvádí jako archetypický symbol božstva. Považuje UFO za "psychickou realitu", za "projekci nadějí a obav člověka v nejistém světě". Z tohoto hlediska lze zřejmě vysvětlit mnohé z toho, co jsme uvedli.

Kritika křesťanských theologů, pokud se podobnými jevy zabývá, soustřeďuje se především na odmítání svévolného zacházení s biblickými texty, které poskytují sektářům všeho druhu oblíbené "důkazy". Najdou se ovšem i theologové (hlavně v Americe) usilující o smír a o využití nových mýtů "pro církevní účely". Za touto pochybnou snahou se skrývá někdy pochopitelný pocit, že po programu demytologizace a existenciální interpretace se z křesťanského zvěstování ztratila důležitá dimenze (Ellwood). A tak problém, který po svém řeší fundamentalisté a evangelikálové, jsou někteří ochotni zlikvidovat tímto způsobem.

Jiří Silný

Z časopisu Gemma, č. 12 roč. 1993