Masakr o třinácté 

Místo: Kulturní dům naproti nádraží, Rokycany, Česká Republika, planeta Země.
Čas: 2002 let po převibrování zjevení všejediného pána Ježíše Krista, 4. rok průchodu Země fotonovým pásmem lásky.
Osoby a obsazení:

Idea

Zřejmě nemá cenu tady nějak obšírně rozvádět, kdo je to Ivo Benda, kdo jsou to Vesmírní lidé nebo se snad dohadovat o tom, jestli skutečně existuji. To všechno už jsme tu mockrát probrali s jasným výsledkem: Samozřejmě, že ano. Nicméně v každém z nás hlodal jistý červík pochybností o tom, jestli snad celá věc není jen velmi daleko dotaženou recesí, za kterou stojí Ivo A. Benda (dále jen "Milý Ivo"), který se denně baví nad tím, kolik lidí navštěvuje jejich stránky a kolik lidí věří, že  a), Vesmírní skutečně existují, b), to MI myslí vážně. Jakmile jsme se dozvěděli o možnosti setkat se s MI osobně, samozřejmě jsme neváhali ani minutu a zorganizovali jsme výpravu, ze které je tenhle report. Brali jsme to jako ohromnou zábavu, připravili jsme se na 5 hodin násilí na mozkových buňkách a mysleli si, že nás nemůže nic překvapit. Jaký omyl...

First contact

Vynechám líčení cesty, protože se při ní neudálo nic, co by si zasluhovalo pozornost. A jestli ano, tak se to ve světle toho, co se událo potom, ztratilo. Do Rokycan jsme dorazili cca v 12:30, takže jsme měli půl hodinky na duševní přípravu. Zpětně vzato by nás nezachránil ani den, ale zkusili jsme to. Po pár minutách soustředění přišel první pokus o průnik do sálu. Nepovedlo se, takže jsme ještě před dveřma udělali otočku a v prvním záchvatu vyběhli ven. Na druhý pokus už se zadařilo o dost líp, vešli jsme do sálu, vzali jsme si kartičku s barevným obrázkem Aštara (Podle té paní, co mi ho dávala, je dobře ho nosit stále u sebe, prý hodně vyzařuje, tak ho mám v peněžence. Nevím, jak se tam Aštar snáší s materiálníma hodnotama, ale vypadá pořád dobře), a zaujali strategickou pozici v zadních řadách. Skladba publika bylo docela jednotvárná, většinou od pohledu zkrachovalé existence, typické  "dámy" okolo 50-ti a s nima občas manžel nebo potomek. No a pak to začlo.

Here we go...

Pár minut po 13-té hodině onoho památného dne předstoupil před napjaté publikum Ivo A. Benda, celkem rozumně vypadající pán, který se uměl vyjadřovat a vypadal, že věří tomu, o čem mluví. Aspoň na první pohled. Začal mluvit o tom, kdo jsou to Vesmírní lidé, co je jejich posláním, proč jsou tady a proč by jim lidé měli věřit a naslouchat. Nebudu tu jeho demagogii rozebírat dopodrobna, zájemci si ji jistě najdou sami na jeho stránkách. Celkem jsme se drželi a říkali jsme si, že to nakonec možná půjde. Nešlo... 

První vážné obavy z prozrazení jsme měli potom, co Milý Ivo zmínil to, že Vesmírní jsou tu v počtu 200.000 lodí + nějaké další. Ono to takhle nezní moc vtipně, ale když vám to vypálí člověk na pódiu a vidíte, jak před váma souhlasně přikyvuje řada důchodců, tak to zavání průserem. Zkuste se nesmát. No podařilo se nám to zadusit a jelo se dál. Milý Ivo vysvětlil, proč je vhodná doba na převibrování (viz níže) právě teď. Obávám se, že nebudu schopen tu teorii tlumočit úplně přesně, ale zkusím to: Uprostřed naší Galaxie, (kterou Ivo velmi hezky popsal) je něco, co vysílá kolem sebe lásku proudem fotonů ve velmi úzkém pásu, který horizontálně dělí Galaxii přibližně na poloviny. Naše Sluneční soustava obíhá okolo středu Galaxie, ale navíc ještě vykonává pohyb po sinusoidě, tudíž v určitých časových intervalech (pokud se nepletu tak to bylo 2000 let), prochází právě oním pásem lásky. Průchod trvá asi 5 let a proto je právě teď vhodná doba na procitnutí. Jestli se vám ta teorie zdá hodně přitažená za vlasy, tak mě se už teď zdá velmi pravděpodobná ve srovnání s těmi, které měly následovat.

Věděli jste, že jste ve spojeni s naším stvořitelem? No jo, je to tak, protože bez spojení s ním by přeci každý musel logicky okamžitě zahynout. No a tak, když vás ještírci po narození uzavřou do kokonu (který samozřejmě není vidět, že...), tak vám musejí nechat v kokonu malou dírku, abyste nezhebli dřív, než vyrostete do negativního stavu a dáte se na jejich stranu. A tak tedy v tom kokonu vyrůstáte a máte kolem sebe želatinu. Nic než želatinu. Když byl Ivo malý chlapec, tak jedl úplně všechno jídlo, které mu maminka dala. Kromě ... no ... kdo to uhodne ... no samozřejmě kromě želatiny, což jasně dokazuje její přítomnost v kokonu. V tu chvíli jsme začali poprvé větřit, že to Ivo nemá v hlavě asi úplně v pořádku, protože tohle by přeci nemohl člověk se zbytkama zdravýho rozumu vypustit. Chtěl jsem se ho zeptat, jestli tedy v mém případě byl můj kokon vyplněn koprovou omáčkou, ale nechtěl jsem nás prozradit hned na začátku.

Vesmírní jsou všude kolem nás, všechny nás bedlivě pozorují, dokonce i když jdeme na záchod, můžou si odklopit střechu našeho domu, můžou se podívat do našeho pokoje a všechno vidí. No a jak to, že je tedy nevidíme my? Protože my jsme ve třetí dimenzi a oni v páté. Je pátá dimenze jinde, než třetí? Není. Obě jsou na jednom místě. V tuhle chvíli jsem začal přemýšlet o tom, jak chce tohle vysvětlit těm ne příliš inteligentně vyhlížejícím kusům před náma. Ivo se pustil do atomového modelu, prohlásil, že v páté dimenzi existuje také Planckova konstanta a jiné, nicméně je to naprosto jiné číslo a tudíž protože molekuly na odlišných frekvencích spolu nemůžou interagovat, tak můžou dimenze koexistovat na jednom místě v jeden čas. Škoda, že jsme seděli vzadu, docela rád bych se v tu chvíli díval do obličejů předních řad... No ale aby to nebylo tak jednoduché, tak z páté dimenze je do do nižších vidět, ale z nižších nahoru ne. Ono převibrování, které jsem na začátku zmiňoval je právě přechod z nižší do vyšší dimenze. Člověk, který převibruje, se z tohoto světa ztratí a začne nový a lepší život. Tudíž většina lidí, kteří zemřeli třeba při zemětřesení, vlastně nezemřeli, ale převibrovali a mají se fajn, každý den pracují 4 hodiny pro společnost a pak už se jenom těší. Dimenzí je dohromady 49. Tohle číslo je velmi důležité: 49 = 7*7 = (4*12)+1, z čehož lze opět naprosto logicky vyvodit, že 12 a 7 jsou dvě velmi důležitá čísla. Neptejte se mě proč jsou tak důležitá, to už nám Ivo neřek. 

Následovalo ještě pár podobných perel v podobě ujištění o tom, že texty pro Karla Gotta píšou Plejáďané a že i píseň Mumuland vlastně vypráví o krásném světě v páté dimenzi a potom přestávka.

Intermezzo

Kdybychom odešli v tuhle chvíli, tak bychom na to asi vzpomínali jako na přednášku neškodného proroka, který cpe lidem do hlavy takové kraviny, že tomu snad nemůže ani nikdo věřit, nicméně je u toho aspoň sranda. Nikdy bych nevěřil, jak může být fyzicky namáhavé potlačovat smích dvě hodiny v kuse. Venku nebyl nikdo asi 10 minut přes záchvaty smíchu nikdo schopen slova. Tak si říkám, že už jsme se tam možná neměli vracet a odjet v tuhle chvíli. To si ovšem říkám až teď...

Back again

Po přestávce už jsem byli docela přesvědčeni, že hůř nemůže být a že záchvatu smíchu dokážeme docela úspěšně potlačit. Dokonce jsme se odvážili prohlídnout si výstavku fotek Plejáďanů, kreseb doutníkových lodí od Terezky (8), pár nákresů tunelů atd. Zajímavý taky bylo, poslouchat rozhovory těch lidí...

A (matka "problémového" 14-ti letého dítěte): Poraďte mi, co mám dělat. Ta moje holka mi vrací moji lásku neláskou a někdy dokonce i nenávistí, já vůbec nevím, co s ní mám dělat.
B (zjevně přívrženkyně, na pohled naprosto tupá nána): No to víte, dítě má nevyrovnaný vibrace. Jaký je znamení?
A: Ona je střelec. A vidíte, manžel je vlastně taky střelec, to hodně vysvětluje.
B: No to určitě. Taky je možný, že má zablokovaný hemisféry.
A: Myslíte? No, možný to je... Dá se s tím něco dělat?
B: To víte, že jo. Zajděte tady za rohem za paní Širokou, to je léčitelka, ona vám dítě za 500,- odblokuje.

Dál jsem to nevydržel. To jsem si poprvé tak nějak uvědomil reálný dopad toho, že tyhle lidi potom přijdou domů a svoji dorůstající dceru pošlou na odblokování hemisfér. A nebo si představte třídní schůzky, kde si dotyčná posteskne: "No to víte paní učitelko, ona má nevyrovnaný vibrace". Nevím, jestli bych se do tý školy ještě odvážil jít.

Nikdy bych taky nevěřil tomu, že "umřít smíchy" bude velmi reálně vypadající hrozba. Hned první věc, kterou Ivo po přestávce nasadil a kterou asi začal masakr onoho odpoledne, byla meditace. Meditace probíhala asi tak, že si všichni sedli, ruce si dali na kolena dlaněma vzhůru a na pokyn zavřeli oči a snažili se vysílat lásku. Měl jsem už možnost pár skupinových meditací shlédnout (nezúčastněně ;o), a pokud se někdo snaží navodit dojem aspoň trochu vážné věci, tak stráví nejmíň deset minut mluvením o tom, co mají lidi dělat a nedělat, jak dýchat atd. Ivo tohle zjevně nepotřeboval, tak prostě zahlásil "Budeme meditovat. Soustřeďte se a vysílejte lásku". V tu chvíli zavládlo naprostý ticho, což byla past. Ono totiž zkuste sedět v místnosti plný magorů, který vysílaj lásku a zůstat naprosto zticha. To byly asi naprosto nejhorší okamžiky, protože kdykoliv jeden z nás jenom malinko "chrochtnul" tak to okamžitě odstartovalo ty ostatní. Ve mě se ještě vzbudilo srdce fotografa a šel jsem lovit, čímž jsem naprosto ničil Karla, který mě pozoroval, jak se plížím sálem. Cortex radši zavřel oči a dusil se "ve vlastní šťávě". Aby toho nebylo dost, tak k nám skrz ústa Iva začala promlouvat Matka Země následována samotným Stvořitelem. Jediný, čeho jsem se bál bylo, že se přidá Aštar. To bych asi neustál.

Nikdy nemůže byt tak zle, aby nemohlo byt hůř. "A nyní se přidávám i já, Aštar Sheran, velitel páté flotily, krásný přítel. Zdravím Vás, milí přátelé...". V tu chvíli jsem uvažoval o tom, kolik asi zvuku vydá to, když se svalím do uličky a budu se tam na zemi mlátit v křečích. Jediný, co mě donutilo to neudělat bylo, že by za mnou okamžitě popadali všichni ostatní a to už bysme asi neukecali. Sice by nás vyvlekli ven v záchvatech smíchu, ale přece jenom jsme to chtěli vydržet do konce. Nevím, jestli to bylo 10 minut nebo 15, ale bylo to náročný. Když se vystřídali asi čtyři řečníci, tak byla meditace úspěšně ukončena a byli jsme vyzváni k obejmutí svých bližních. To bylo přišlo docela vhod, protože dva lidi zaklesnutý do sebe mají dvojnásobnou rovnováhu a taky není moc dobře vidět, že brečíte smíchy.

A pořád to vypadalo jako docela slušná zábava. Poslední část jsme asi vážně měli vynechat. Nevím přesně v jakém pořadí to šlo, ale v téhle části se teprve začaly naprosto zřetelně projevovat všechny znaky toho, že to není nic než sekta. Seberte lidem to, co vědí, seberte jim jejich jistoty, nechte je chvíli tápat a když se jim bude zdát, že jsou ztracený, předhoďte jim řešení a jsou vaši. 

Tak třeba Jan Hus. Vy jste si opravdu mysleli, že Jan Hus byl roku 1415 upálen? Ale kdepak. Schválně se podívejte, z jakého roku jsou kresby a zvěsti o jeho upálení. No přece z roku 1470. Ve středověku bez novin a televize bylo 50 let věčnost, takže celá legenda je samozřejmě smyšlená. Jan Hus nebyl upálen. Jan Hus byl zbaven svého stavu za kuplířství, byl mu useknut nos a přestěhoval se do Říma. To jenom ještírkům se hodilo, aby to vypadalo, že byl upálen. Seberte jim jejich jistoty a dejte jim nové. Pak ještě následovaly podobné opravy dějepisu ohledně Žižky (to byl vrah a lhář) atd.

Donuťte lidi, aby nepřemýšleli o tom, proč něco dělají... Stalo se vám někdy v životě, že jste najednou věděli, že máte něco udělat a nevěděli jste proč? Tak to byl přeci impuls od Plejáďanů, kteří jsou s vámi v kontaktu a vedou vás životem a radí vám co a jak. Oni vědí, co je pro vás správné. Dělejte co, to vám říkají. ...a donuťte je to udělat to hned. Ještírci mají na zemi svoje zvědy všude, když vám Plejáďané dají nějaké poslání, budou se snažit vám ho překazit a to se jim během dvou nebo tří dnů povede. Nedejte šanci ještírkům, pokud dostanete impuls od Plejáďanů, nepřemýšlejte o tom, proč to děláte a udělejte to hned.

Docela zajímavé bylo to, že se to Ivo nesnažil jakkoliv víc maskovat. Pro člověka, který je relativně inteligentní (osazenstvo toho sálu mi dává právo tohle říct, právě s ohledem na tu relativitu) bylo naprosto zřejmě a viditelně o co jde. A o řadu před váma všichni souhlasně kývají hlavama. Nedáme ještírkům šanci.

Musíme také šířit lásku, v tom mi dáte určitě všichni za pravdu. Jenže ještírci už jsou na téhle planete dlouho tak vynalezli peníze a chladný kalkul. Ivo šíří lásku i přesto a možná i právě proto to nemůže dělat bez peněz. Vždycky se najde někdo, kdo ho podpoří třeba tím, že si koupi knihu, takže může pokračovat. Knihy se prodávají u vchodu.

Největší radostí našeho Milého Iva je slyšet, jak ještírci kvílí, když jim překazí nějaký plán. Naposledy je slyšel kvílet, když před největší základní školou v České Lípě rozdával obrázky Ježíše s adresou jeho webu (Ivovo, ne Ježíšovo ;o) dětem. Rozdal jich 700. 

Podle mého názoru je Milý Ivo duševně nemocny člověk s poměrně slušně rozvinutou paranoiou. Jak jinak si chcete vysvětlit jeho přesvědčení, že když jede na eskalátoru v metru a někdo si mu stoupne do cesty, tak onen dotyčný je loutka ovládaná ještírky. Iva to nepřekvapí, hodí si myšlenku "Doleva, doprava, doleva doprava", ještírci jsou zmateni a vzdají to. Škoda, že nedokážu přetlumočit to, jak Ivo poskakoval ze strany na stranu a předváděl, jak mate ještírky...

Bylo toho dost. Už nemá asi cenu zmiňovat to, že celý internet ovládá jedna společnost (SkyNET) a pokud budou ještírci chtít odstřihnout někoho od informací, tak to pro ně není vůbec problém. Taky jsem asi zapomněl zmínit to, že se lidi nemusí bát odejít z práce, protože to je jenom jeden z testů před převibrováním a peníze se k nim vždycky nakonec dostanou.

Závěrem?

Jsem docela vyrovnanej člověk a dovolím si to samý tvrdit i o ostatních. Když jsme odjížděli do Plzně, tak jsme dvacet minut nebyli schopný delší věty, než "Ty vole...masakr...", protože to skutečně obzvlášť v druhý polovině byl jeden z největších výplachů mozku, kterých jsem měl možnost být svědkem. Nevím, co na tom bylo to, co mě rozhodilo víc, než cokoliv jinýho za posledního půl roku, ale možná ani ne tak to, co Ing. Ivo A. Benda tvrdil, ale spis to, že v tom sále sedělo podle mýho odhadu, tak 50 lidí, kteří s ním očividně souhlasili, a kteří, až přijdou domů, tak si přijdou připravit polštáře, protože fázi převibrování je nejlépe přečkat v posteli. Je dost těžký tenhle zážitek převyprávět, protože se to skutečně musí vidět. Já sám bych už se asi podruhy nezúčastnil, protože si nejsem jistej, že bych to tentokrát při vědomí toho, co bude následovat ještě jednou vydržel, nicméně jsem opravdu rád, že jsem si to zažil. Jestli budete mít někdy šanci, jděte se na přednášku Vesmírných lidí podívat. Je to masakr.

Ještě nějaké obrázky:
Cortex u nástěnky
Plawa, Cortex & Carl
Milý Ivo

Za všechny zúčastněné Plawa.

Ze stránek : http://plawa.cyber.cz/up - 20.3.2001. Pokud nefunguje, použijte Internet Archive