Kontakty a kontaktéři

Ufologie se za posledních padesát let stala doslova monumentální naukou o mimozemšťanech. Příčin tohoto neobvyklého boomu je více.

Nepochybně sem patří rozvoj astronomie a astrofyziky, kde stále složitější aparatury umožňují získávat nové a nové poznatky o vesmíru. Rozvoj ufologie podmínila i kosmonautika. Již prostý fakt, že člověk je dnes schopen cestovat naší Sluneční soustavou, měl za následek úvahy o tom, že by téhož byly schopné jistě i jiné vesmírné civilizace, o jejichž existenci se sice neustále vedou spory, ale víceméně se i připouští, že lidstvo nemusí být jedinými inteligencemi v kosmu.

To, co se ale málokdy připomíná, je skutečnost, že ufologie obsahuje velmi závažné paralely s náboženstvím. I zde je třeba hledat další příčinu neobvyklého rozvoje ufologie, která se stává pořád složitější, ale i nepřehlednější. Nelze dokonce vyloučit ani domněnku, že ufologie, respektive některé její sektářské či ufomanské odnože se začínají stávat jakousi náhražkou náboženství.

Není bez zajímavosti, že ufologie a její vliv na myšlení lidí má nejvíce stoupenců v křesťanském světě. Již delší čas se zde hovoří o určité krizi křesťanství. Rozvoj vědy a techniky i jejich obrovský vliv je nejpatrnější v těch oblastech soudobé civilizace, kde mělo právě křesťanství historicky největší váhu. Nonkonformismus myšlení, ekologické, sociální i ekonomické problémy se paradoxně projevují spíše v technologicky nejvyspělejších zemích, tedy opět tam, kde křesťanské tradice měly pevné zázemí. Zdá se, že k řešení problému moderní civilizace není náboženství, schopné najít přijatelná východiska, a to je zřejmě i příčinou deziluzí uvnitř křesťanského světa a odklonu části populace od křesťanství.

Tento odklon není charakteristický pouze ve stoupajícím vlivu ufologie, ale i průnicích nejrůznějších sekt, jež z křesťanskými tradicemi nemají vůbec nic společného. Stalo se módou být členy různých spolků, uctívajících náboženské tradice Východu, ale vznikla i řada sekt a hnutí zcela nových, využívajících i některých poznatků vědy - například scientisté, hnutí New Age a jiné. Právě průnik těchto křesťanství cizích myšlenkových proudů v průmyslově vyspělých a kdysi tradičně křesťanských zemích je nejvýznamnější indicií soudobé krize křesťanství. Ačkoli nelze zatím hovořit o tom, že tyto krize má globální charakter, přesto nelze popírat její stále sílící syndromy.

Již náboženství přiznává, že vedle člověka hraje ve vesmíru jiná inteligence zásadní roli. Touto inteligencí je samo přiznávání existence boží. Nejinak to tvrdí i ufologové tezí, že vedle lidstva existují mnohem vyspělejší mimozemšťané. A stejně jako křesťanství přiznává možnosti kontaktu člověka s Duchem svatým, tedy jednou z uznávaných podstat Boží existence, tak i soudobá ufologie hlásá kontakty lidí s UFO a mimozemskými bytostmi.

To, že jde o jasnou paralelu ufologie s náboženstvím, umocňuje i sama existence ufomanských sekt. V nich je totiž patrná snaha spojit ufologii právě s náboženstvím (potažmo s křesťanstvím).

Typické je to například u tzv. raeliánského hnutí, kde je biblický Starý zákon vykládán jako sbírka zakódovaných zpráv a poselství mimozemšťanů lidstvu.

Nejinak je tomu i u sekt, které vzývají mimozemského kosmického vůdce Aštara Šerana. Členové těchto sekt o sobě tvrdí, že jsou "pracovníky světlá“, tedy jsou mimozemšťany vyvoleni k psychologické přípravě lidstva na příchod Aštarova mimozemského komanda. Toto komando má lidstvo zachránit před sebezničením. Země prý bude vyzdvižena do „čtvrté dimenze“ a pravověrní Aštarovci budou zachráněni před celosvětovou apokalypsou.

Aštarovci dokonce hlásají, že dojde v příštích letech k nárůstu tzv. inkarnovaných mimozemšťanů na Zemi, ukrytých v lidských tělesných schránkách. Půjde o lidi s neobvyklými schopnostmi, mezi které bude patřit i schopnost "telepatických" kontaktů s mimozemšťany na dálku, spojená s příjmem jejich poselství. Tak se počty "pracovníků světla" dále rozšíří.

1. Bez výhrad přijmout víru v existenci mimozemšťanů a jejich vůdce Aštara.

2. Žít podle křesťanského kánonu a neustále pracovat na etickém povznesení lidstva i sebe samých.

Aštarovci často ztotožňují mimozemšťany se zjevením andělů nebo svatých, přiznávajíc jim shodnou, tedy mimozemskou identitu. Navíc je Aštar sám vykreslován jako boží posel. Jinými slovy, mimozemšťané jsou v tomto pojetí jen služebníky božími, zatímco Bůh jako věčná autorita dál stojí nad nimi i lidstvem jako nezávislý arbiter.

Toto pojetí sektářské ufománie je typickým příkladem snah o propojení křesťanské víry s vírou v mimozemšťany při zachování nesporné boží autority nade všemi a nade vším. Není tomu ale tak vždycky.

Existují i výklady, v nichž je v některých křesťanských kruzích ufologie vykládána jako ideové nebezpečí, dezintegrující křesťanskou víru v boha. Ufologie je tak pojímána jako idea nepřátelská křesťanskému náboženství a ohrožující prý samotné základy křesťanství. V tomto pojetí jsou ufologové kacíři, jimž hrozí věčné zatracení proto, že boha nahrazují mimozemšťany.

Takový přístup k ufologii a ufologům je veskrze falešný a mylný. Neboť tito kritizující křesťanští fundamentalisté obracejí ve skutečnosti osten svých kritik nikoli vůči ufologii, ale právě vůči ufomanskému sektářství, aniž si uvědomují rozdíly, jež mezi ufologií a ufománií existují. A ty jsou zcela zásadní:

UFOLOGIE	UFOMÁNIE
1) Ufologie je racionální nauka, která problém UFO a mimozemšťanů chápe jako problém otevřený a problém vědy.	1) Ufománie je iracionální názorový směr, založený na víře v mimozemšťany, a postoje vědy k problému považuje za nepodstatné.
2) Ufologové usilují o spolupráci s vědeckými kruhy a institucemi.	2) Ufomané považují spolupráci s vědeckými kruhy za zbytečnou.
3) Ufologové přísně oddělují problém UFO a mimozemšťanů od otázek náboženství a křesťanské věrouky.	3) Ufomané se snaží křesťanskou věrouku integrovat do vlastních nauk a tezí o mimozemšťanech.
4) Ufologové studují nejnovější vědecké poznatky, které by mohly přispět k řešení problému UFO a mimozemských civilizací. Snaží se držet v mezích vědeckých zjištění.	4) Ufomané vytvářejí vlastní pseudovědecký slovník a z něho pramenící pseudovědecká dogmata, sázejíce na lidskou nevědomost.
5) Ufologové tvrdí, že mimozemšťané mohou existovat.	5) Ufomané tvrdí, že mimozemšťané nepochybně existují.
6) Ufologové tvrdí, že kontakty s mimozemšťany jsou problém, který není uzavřen a jehož podstatu je třeba dál sledovat a studovat v mezích vědeckých metod bádání.	6) Kontakty lidí s mimozemšťany jsou dávno prokázány a není třeba zvláštních metod k jejich zkoumání.
7) Ufologové upřednostňují diskusi a dialog o všech sporných otázkách v kolem UFO a mimozemských civilizací, aniž by preferovali ten či onen názorový směr.	7) Ufomané jsou zpravidla intolerantní k jiným názorům, než je jejich vlastní sektářská nauka. ~

Uvedená tabulka rozdílnosti přístupů k problému existence mimozemšťanů a UFO jasně vymezuje diametrální odlišnosti mezi ufologií a ufománií, podle nichž je ufománie jen slepou odnoží ufologie.

Je zřejmé, že fundamentalistické kritiky ufologů ze strany některých křesťanských sektářů jsou postavené na stejném základě jako intolerance ufomanů vůči ufologům, usilujícím o racionální přístupy v řešení tak ožehavých a zároveň zásadních problémů, jakými UFO a mimozemské civilizace nesporně jsou. Tento omyl pramení z neznalosti a nepochopení i z věčného rozporu mezi rozumem a vírou, racionalitou a mysticismem.

O skutečné existenci mimozemšťanů, natož o jejich údajných návštěvách na Zemi, panují dodnes i přes boom ufologické literatury ve světě oprávněné pochybnosti. Stejně jako u řady lidí panují pochybnosti o boží existenci. Je to představa možného před jistotou, že

tomu tak opravdu je. I zde je v ufologii jasná paralela s náboženstvím. Obě je postaveno na alternativě. Bůh může být a nemusí, stejně jako mimozemšťané být mohou a nemusejí.

Vždycky se najdou lidé, kteří budou přesvědčeni o tom, že bůh je, nebo že bůh není. Věřící a ateisté. A vždycky se najdou ti, kdo budou tvrdit, že mimozemšťané jsou, nebo naopak budou jejich existenci kategoricky odmítat.

Ufomané a skeptici. Potíž je v tom, že ufologové stojí někde mezi těmito krajními mezemi. To jsou ti hledající i pochybující. I dějiny křesťanství takových příkladů znají dost. Otázka zní, kolik těchto hledajících nakonec dospělo k poznání pravdy...

V daném případě tuto otázku zodpovědět nelze, poněvadž pravda je zde vysoce individuální. Právě pro mystérium, v němž je boží existence zahalena stejně jako existence těch, o nichž se domníváme, že jsou mimozemskými bytostmi, nebo ještě lépe bytostmi z jiného světa.