Jsou to falešní proroci? I.

Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. (Mt 7, 15)

Mudrc hledá všechno v sobě, nerozumný člověk všechno v druhém. (Konfucius)


Mezi skutečnými mistry a zasvěcenci se jak v minulosti, tak i v sou­časnosti pohybovala a pohybuje řada „falešných proroků“, pochybných (v některých případech i psychopatických) jedinců, nadaných osobním charismatem. Prostřednictvím hlásání „zaručených duchovních pravd“ si tito lidé zajistili v lepším případě pouze dobře placenou živnost, v tom horším případě malou skupinku nebo velmi početnou skupinu oddaných následovníků, schopných obětovat svému „učiteli a mistru“ svoji osobnost.

Příznačným jevem je většinou snaha o hlásání „velkých pravd“, vytvořených esencemi z východních i západních duchovních nauk, učenou frazeologií a zdůrazňováním vlastního vyvolení či zasvěcení (východním mistrem, Prozřetelností, Duchem svatým nebo údajným pobytem na tajuplném místě, např. v egyptských pyramidách, keltských svatyních nebo buddhistických klášterech). Můžete si všimnout, že učení těchto „zasvěcenců čehokoliv“ pochází většinou z již vymřelých nábožensko-filosofických směrů a civilizací, jako je např. učení keltských druidů nebo staroegyptských kněží.

Mohlo by zde platit pravidlo, že čím je civilizace mrtvější, tím má více domnělých následovníků a „zasvěcenců“. Skuteční zasvěcenci starých egyptských mystérií již dávno vymřeli a upřímně řečeno - mnoho toho po sobě nezanechali. Podle zlomků, které se dochovaly, můžeme usoudit, že staroegyptské zasvěcovací obřady nebyly vůbec jednoduché, ale naopak velmi komplikované, přístupné pouze pro velmi úzký okruh vybraných jedinců. A zasvěcení v egyptských pyramidách nebo chrámech? Pokud někdo tvrdí, že byl zasvěcen během pobytu v některé z pyramid, měl by si uvědomit, že dnešní chrámy v Egyptě jsou již dávno mrtvé, a že o zasvěcení nerozhoduje stavba, ale řád zasvěcujících kněží - říká znalec staroegyptských poměrů Robert Nový.

Občas se najdou lidé, kteří mají odvahu prohlašovat, že dosáhli zasvěcení během pobytu. Samozřejmě nelegálního, neboť zde panuje přísný zákaz přebývání uvnitř komplexu pyramidy mimo běžný čas prohlídek, stejný jako v jakémkoliv muzeu. Pokud se přesto někomu podaří dostat se i mimo prohlídku dovnitř - hovoří se o úplatku pro správní úředníky a hlídače ve výši až 40 tisíc marek - musí počítat s velkým nedostatkem kyslíku, který zde ostatně panuje i během normálního turistického provozu. O negativních duchovních vlivech, čekajících na každého nezvaného návštěvníka pyramidy, netřeba hovořit.

Málokdo z údajných zasvěcenců se odvolává na dosud živé ná­boženské směry, nebo i stále existující duchovní nauky - např. na kabalu nebo na buddhismus. Důvod je prozaický. Žádný druid nebo egyptský kněz prostě dnes nemůže přijít a „zasvěcenci“ oznámit holou větou velkou pravdu: „Lžeš a vymýšlíš si! Tak to vůbec není!“ Na rozdíl třeba od židovského rabína, věnujícího se kabale, nebo od buddhistického mnicha. Ti by velmi rychle odhalili skutečnou podstatu „zasvěcencova“ učení a skutečné pohnutky jeho jednání.

Žonglování s pravdou a pravdivými údaji je charakteristické. „Aby byl člověk při hlásání nových náboženství nebo duchovních nauk úspěšný, nepotřebuje být pravdivý, ale přesvědčivý. Moje stoupence nezajímá, zda hlásám pravdu, ale zda mluvím přesně to, co chtějí slyšet,“ říká si úspěšný zakladatel nového kultu nebo sekty. A má bohužel pravdu - možná první a jedinou ve svém životě.

Mladá ufologie

Aby to nebylo na světě jednoduché, mezi novodobými gurui se vyskytují vzácně i jedinci, odvozující svoje vyvolení od kontaktu a „pověření“ vysoce inteligentními mimozemskými civilizacemi, které tak na náboženské úrovni přebírají tradiční roli bohů. Také průběh dosavadní historie lidstva a náboženská učení vysvětlují zásahy mimozemšťanů, kteří obvykle lidstvo milují a dělají všechno pro jeho spasení. Je pochopitelné, že kde máme Boha (v případě „ufologie“ pak zastoupeného bytostmi z vesmíru), vyroste nám brzo instituce, zastupující ho zde na zemi. Vznikne církev, učení a hierarchie.

Také ufologie má své „papeže“ a „písma svatá“. Nejvýše na pomyslné pyramidě ufologů stojí Erich von Däniken (*1935) a jeho kniha „Vzpomínky na budoucnost“ (1968). Druhou nejvyšší autoritou ufologů je Michael Hesemann (*1964), autor řady ufologických knih. Ve svých nekriticky pojatých dílech se snaží dokázat, že vlády mnoha zemí se snaží zatajovat informace o kontaktech s mimozemskými civilizacemi a udržovat nás, obyčejné lidi, v nevědomosti.

V České republice se to propagátory tohoto směru jen hemží. Koncem 90. let vyšla další publikace Jiřího Wojnara, který ve své knize „UFO, Bible a konec světa“ mimo jiné tvrdí, že "to, čemu z nedostatku intuice a obrazotvornosti říkáme Bůh, skutečně existuje. Není to osoba, ale věčná tvůrčí energie prolínající vesmír."

Vedle tohoto poměrně neškodného pseudovědce však existují i organizované skupiny - v českých zemích patří mezi nejznámější „Aštarovci“ kontaktéra Ivo A. Bendy (podrobně se této skupině věnuji v kapitole o sektách), nebo skupina soustředěná kolem elektrikáře v důchodu Vlastislava Prokeše, který údajně duchovně komunikuje jak s Ježíšem Kristem, tak s princeznou Dianou, žijící dnes v ráji na Jupiteru. I když skupinky následovníků těchto prapodivných vyvolenců nejsou příliš početné, jejich učení je nejen scestné, ale často i nebezpečné. Pan Prokeš se například považuje nejen za vyvolence Božího, ale i za léčitele, proto zásadně nedoporučuje návštěvy u lékařů. Všechny nemoci, včetně AIDS a rakoviny, je prý schopen zvládnout vlastními léčitelskými schopnostmi…
I když se u těchto lidí většinou jedná o případy hodné zájmu klinických psychiatrů, bude nutné pozorně jejich počínání sledovat a analyzovat. Příklady některých destruktivních kultů jsou totiž příliš varující.

Také „ufologie“ jako paranáboženský směr má svoji historii. Ta začala - vcelku pochopitelně - v přetechnizované Americe. Jedním z prvních novověkých věrozvěstů moderní ufologie byl v padesátých letech tohoto století George Adamski (1891-1965). Od roku 1946 se prý stýkal s mimozemšťany z okolních planet Sluneční soustavy, jež několikrát osobně navštívil. Nezanechal nám však žádné následovníky.

Po něm následoval anglický taxikář George King, kterého jeho stoupenci nazývají „západním Mistrem jógy pro Věk vodnáře“. Jelikož se řadu let prakticky věnoval provozování jógy, usoudili kosmičtí Mistři ze Sluneční soustavy, že dovede naslouchat vesmírnému hlasu, a učinili ho svým prvním pozemským mentálním kanálem. Pod jejich vedením King založil v roce 1955 Společnost Aetherius neboli Duchovní bratrstvo pro spásu a osvícení lidstva. Aetherius v názvu je jméno kosmického Mistra, který Kinga kontaktoval. Příkazy Mistrů jsou buď publikovány v magazínu Cosmic Voice (Hlas vesmíru) nebo je sám přináší v „hlubokém samádhickém transu“ na veřejných seancích. King určil roku 1978 místo dalšího setkání s mimozemšťany, nechal na něm postavit chrám Šambala a jmenoval se metropolitním arcibiskupem aetheriánské církve. Členové této prazvláštní církve pravidelně docházeli do modlitebních kroužků, přijímali spirituální energii pro sebe i pro lidstvo, rozvíjeli vlastní osobnost prostřednictvím jógických dechových cvičení, odříkáváním mantry i meditací a podnikali pouti na svaté hory, jelikož do nich kosmičtí Mistři vložili pozitivní energii. Členství v církvi - plné nebo přidružené - bylo možné po uhrazení poplatku 55 dolarů ročně.

Třetím poslem mimozemšťanů se stal francouzský žurnalista Claude Vorilhon (*1946), jehož kontaktovali zástupci vesmírné civilizace, nazvané Elohím, v prosinci roku 1973. Nejprve mu prozradili podrobnosti o jeho původu - Vorilhonovu matku před jeho narozením unesli, stejně jako předtím Marii, matku Ježíše Krista. Obě ženy na palubě svých vesmírných lodí uměle oplodnili. Vorilhonův skutečný otec je proto i Ježíšovým fyzickým otcem. Logickým vyústěním této konstrukce je skutečnost, že Vorilhon a Ježíš jsou pokrevní bratři.

Po sdělení této úžasné zprávy přidělili mimozemšťané Vorilhonovi nové jméno - Rael - a stanovili nový úkol: měl po všech kontinentech šířit poselství, podle něhož již mnoho věků existuje těsné pouto mezi jejich a naší civilizací. Mimozemšťané čas od času posílají na naši planetu posly - mezi takové vyslance patřil např. Mojžíš, Buddha nebo Ježíš. Jejich poselství však bylo nevyspělými lidmi špatně pochopeno. Místo jasné zprávy o tom, že žádný Bůh neexistuje a za vším stojí vyspělé mimozemské civilizace, nevzdělaní lidé z poselství udělali zásah vyšší moci a vytvořili další nesmyslné náboženství. Mimozemšťané proto udělali poslední pokus a na planetě Zemi si vyvolili nového Mesiáše - tím není míněn nikdo jiný, než Vorilhon - který konečně zjeví celému lidstvu skutečné a nejvyšší pravdy.

Následujícím úkolem, které Vorilhon dostal, bylo překládání biblických textů do současného jazyka a pravdivé informování o vzniku života na Zemi (např. lidská rasa je výsledkem laboratorních pokusů, prováděných vědci vyspělých kosmických civilizací). Náboženské hnu­tí realitánů, samotným Vorilhonem nazvané jako „ateistické náboženství“, existuje dodnes. Členové platí za pochybnou čest „být poblíž vyvoleného posla mimozemšťanů“ roční poplatek 500 francouzských franků. Pokud se chtějí stát členy internacionálního hnutí, zaplatí dvojnásobek. Počet členů se v dnešní době údajně pohybuje kolem padesáti tisíc, organizovaných ve více než 80 zemích (česká pobočka je řízena ze Slovenska).

Další z moderních mesiášů Eduard „Billy“ Meier pochází ze Švýcarska. Již od svého narození v roce 1937 měl být vybrán mimozemšťany z planety Erra, nacházející se ve hvězdokupě Plejády, aby tvořil jejich spojku s obyvateli naší Země. První kontakt byl navázán v roce 1945, tedy když mu bylo pět let. Tehdy byl Plejáďanem Sfaathem pozván do stříbrného plavidla, kde mu byl do mozku nahrán program, který umožnil rozumět mimozemšťanům při dalších stycích. Ten nejdůležitější se uskutečnil 28. ledna 1975, kdy ze stroje diskovitého tvaru vystoupila mladá plavovlasá mimozemšťanka Semjase a postupně ho seznámila se svými kolegy Quetzalem, Ptaahem, Asketou a jinými návštěvníky modré planety. Billy Meierovi se podařilo o svých kontaktech na vlivných vesmírných místech přesvědčit nemálo lidí, kteří pak nedaleko švýcarského Hinwilu vybudovali Semjasino středisko stříbrné hvězdy. Meier na této luxusní farmě desítkám věrných posluchačů barvitě vykládá poselství z hvězd. Musí být zřejmě velmi dobrým vypravěčem, nadaným notnou dávkou fantazie, ale i osobního charismatu, protože ačkoliv byl nesčetněkrát novináři usvědčen z podvodů, jeho dráha samozvaného vesmírného posla úspěšně pokračuje.

Vedle těchto tří hlavních „ufologických náboženství“ existuje řada menších skupinek, o nichž se ví jen málo. Smutně proslulým se stal nedávný případ hromadné sebevraždy sekty učitele hudby Marshalla Applewhitea (1931-1997), gurua Nebeské brány (Heaven's Gate), který odešel se svými následovníky do nebes spolu s Hale-Boppovou kometou. Několik desítek členů sekty (přesně 39), založené v roce 1970, spáchalo v kalifornském Rancho Santa Fe u San Diega v březnu 1997 sebevraždu požitím smrtících drog, neboť uvěřili nesmyslným tvrzením svého vůdce. Ten jim napovídal, že po vystoupení ze svých dočasných hmotných těl (tzv. kontejnerů) odcestují jako andělé zpět do ­svého světa prostřednictvím kosmické lodě, doprovázející zadní část Hale-Boppovy komety. O tom, zda se jim to podařilo, nejsou žádné potvrzené zprávy…

Ufologie jakožto moderní „náboženství kosmického věku“ je zatím velmi mladá, má za sebou teprve první dětské krůčky a ještě neodrostla sektářským plenkám. Nemůžeme proto dnes tušit, zda po čase zapadne do zapomnění, nebo se vyvine v důležitý náboženský směr, pomalu vytlačující tradiční náboženské systémy.

A. P. Tycho

Ze stránek http://www.spirala.cz