MA - CZ.LN - Nečemice - Kamenné řady I., II. 

Nečemické řady byly objeveny roku 1950 a 1951 kounovským učitelem V. Náprstkem a F. Hammerem.

Nečemické řady I. leží od kounovských řad vzdušnou čarou pouhých 500 metrů. Rozsahem jsou podstatně menší, neboť nejdelší z  pouhých čtyř řad kamenů měří asi sto metrů. Od kounovských řad se liší rovněž svým umístěním v poměrně příkrém svahu. Tato lokalita katastrálně přísluší obci Nečemice (okres Louny).

 Nečemické řady leží v nadmořské výšce 350 m na zvlněném severním úbočí Nečemického vrchu, asi 350 m jihozápadně od bývalého dřevařství Nový svět. Jsou situovány ve strmém svahu se sklonem k jihozápadu a jejich průběh je kolmý k hraně nízkého hřbetu zakončujícího svrchní stranu svahu. V dolní části je směr řad rovněž přibližně kolmý ke korytu vyschlého potoka se spádnicí k severovýchodu. 

Ve svahu jsou dnes pozorovatelné celkem čtyři rovnoběžné řady o azimutu 32 st. a několik větších samostatně ležících kamenů. Nejdelší je první řada (125 m), která leží na severozápadě a počíná u vyschlého koryta potoka Pokračuje jako jediná i za výše zmíněným hřbetem, či spíše valem, dlouhým 100 m, širokým až 6 m a vysokým 1,5 m. 

Druhá řada má délku asi 50 m, třetí asi  30 m a čtvrtá jen asi15 m. Rozestupy mezi řadami činí ve směru od severozápadu 26,3 m, 21,45 m a 27,9 m. S odstupem 23,8 m pak leží osamocený plochý kámen o rozměrech zhruba 90 x 90 cm.

Začátky jednotlivých řad jmu vždy o něco výše ve svahu, takže celý objekt zaujímá zhruba trojúhelníkovou plochu. Mezi řadami, zvláště mezi 2. a 3., leží neuspořádaně několik balvanů, z nichž je zvláště nápadný blok D, komolý trojboký jehlan s hranou základny a výškou asi 80 cm. Naproti tomu kameny v řadách svými rozměry přesahují jen zřídka délku 50 cm. Jsou zpravidla ploché a byly zjevně usazeny v poloze na výšku, přičemž jejich úzký bok sleduje směr řady. Hustota kamenů v řadách je nerovnoměrná, pouze v horní části první řady jsou kusy horniny přisazeny těsně k sobě a místy se i překrývají. Jinak jsou vzdálenosti kamenů různé a bez určitého rytmu.

Způsob usazení kamenů je shodný jako v případě kounovských řad. Základna bloků je zpravidla v hloubce 5 až 20 cm pod úrovní okolního terénu, větší kusy jsou usazeny v lůžkách z drobných horninových úlomků. Vyčnívající části kamenů převyšují okolní terén nejvýše o 30 cm, některé úseky jsou však celé ponořeny do lesní půdy a prozrazují se jen valovitou vyvýšeninou. Na žádném z kamenů nelze nalézt stopy umělého opracování.

Jistý počet kamenů je již zjevně mimo vlastní řady, z toho většina je spadaná ve vyschlém korytě. Z litologického hlediska je materiál všech kamenů nečemických řad shodný a odpovídá také horninám v podloží. Jedná se o karbonatizované arkózové pískovce proměnlivé zrnitosti, poměrně měkké a zbarvené odstínech od temně červené po hnědofialovou. Měrná hmotnost je 2,53 kg/dm ³. Dosud nebyl mezi bloky nalezen žádný křemenec a vzhledem ke geologické stavbě lokality jde ve všech případech o kameny místního původu (permské sedimenty líňského souvrství), což potvrdila i mikroskopická analýza výbrusů.

Nečemická lokalita se dnes nachází uprostřed vzrostlého borového lesa s řídkým travnatým porostem. 

Kamenné řady zde v roce 1950 objevil řídící učitel národní školy v Kounově Václav Náprstek, a to na výslovné upozornění místního hajného. Nález byl poprvé publikován v roce 1951 tehdejším ředitelem žateckého muzea F. Kopeckým (4), který také uvádí, že mnoho kamenů je již ve strži, mimo původní místa v řadách. Mezi 2. a 3. řadou však popisuje obdélník (v osobním deníku však jako čtverec) z balvanů. Uprostřed tohoto obdélníku byl údajně kámen z bílého materiálu (křemenec?), odlišující se výrazně od všech ostatních červených kamenů v řadách. Ve svých poznámkách nazývá autor celý útvar hypotetickým božištěm a dodává: "...vtíná se mi do mysli symbolika pravěkého chrámu..."

Když o deset let později navštívil řady F. Hammer, externí spolupracovník Archeologického ústavu v Praze, ve své zprávě mimo jiné napsal:  "Mezi 2. a 3. řadou leží nějaké kameny v souvislé kolmé řadě, jakožto jakési spojení  vytvořené mezi podélnými řadami..." (7). Tedy již žádná zmínka o obdélníku a bílém kameni! Závěrem však dodává: "...jak mohlo tolik velkých kamenů spadnout do potoka? Tak, jak jsou dnes rozhozeny, budí dojem, jako kdyby byly lidskou rukou  shozeny ze svahu, aby uvolnily místo…" Při návštěvě o dalších 20 let později již není patrná ani tato jediná kolmá řada, jen tři větší bloky. Ty patrně pro svoji velkou hmotnost nebyly odklizeny.

Je nesporné, že nečemické řady jsou dílem lidí. Účel stavby však není zcela jasný, což je způsobeno především jejich umístěním v příkrém svahu. Z horní části lokality (valu) je však přímá dohlednost na 1,5 km vzdálené pravěké hradiště Kuk na vrchu Výrově (509 m), jež pochází - stejně jako hradiště na Rovině - z pozdní doby halštatské a někdy na přelomu 8. a 9. století bylo ještě osídleno Slovany (37). Z historických osad jsou nejblíže Nečemice, vzdušnou čarou vzdálené rovněž asi 1,5 km. Pokud se podařilo zjistit, celé území bylo od konce 18. století vždy zalesněné jehličnatými stromy (38), Autorům se však nepodařilo nalézt, že by řady představovaly hranice středověkých plužin, což je vzhledem k situaci i naprosto nepravděpodobné. Pokud se totiž plužiny zakládaly ve svazích, vždy sledovaly průběh vrstevnic a nikdy neprobíhaly po spádnici. Mimoto je v okolí velký výběr rovinatých ploch, jež by pro polnosti byly pochopitelně výhodnější. Jak je výše uvedeno, řady se postupně zkracují a vytvářejí plochu trojúhelníkového obrysu, což by vedlo v případě plužin k faktu, že jedna strana by byla vždy kratší. Trojúhelníkovité plužiny se vyskytují zřídka a prakticky jen v místech, kde není dostatek jiných vhodných ploch.

V této souvislosti se zdá umístění nečemických řad absurdní a není vyloučeno, že vlastně jen leží na slunovratové linii spojující všechny uváděné lokality (viz dále). 

Samotný směr nečemických řad však archeoastronomické vztahy nenavozuje, neboť na jejich jižní a východní straně překáží ve výhledu Nečemický vrch (367 m) a výhled k západu cloní soustava Sádeckých vrchů (422 m). Vzhledem ke sklonu svahu by při nezalesněném povrchu přicházel v úvahu pouze částečný výhled na severní a severovýchodní oblohu, omezený již zmíněným valem v horní části lokality. Je však možné, že konečné zaměřovací body byly právě na hraně tohoto valu, což by nutně vyvolalo otázku, proč vlastně první řada pokračuje až za tento val, který je podle všech známek rovněž umělého původu. Nelze také popřít, že v nejbližším okolí lokality by se našlo několik výhodnějších míst pro sledování hvězdné oblohy.

Pro objasnění účelu nečemických řad by mohly přispět archeologické sondy, jež dosud provedeny nebyly a jež by měly protnout také valovitou strukturu. Je však zajímavé, že i kamenné řady na Rovině jako takové z astronomického hlediska vyjadřují pouze severojižní orientaci. Další aspekty lze vyvozovat pouze z velkých.kamenů, umístěných samostatně. Také v případě Nečemic dosud pravý význam vytvoření řad neznáme. 

Další lokalitou, na kterou v roce 1950 upozornil již citovaný F. Hammer, je kamenná řada na kótě 424,4 m, asi jeden kilometr jihovýchodně od Nečemic. Označujeme ji zde jako Nečemice II. V roce 1982 zde J. Helšus zaměřil asi 50 m dlouhou řadu složenou z 11 křemencových balvanů o rozměrech od 50 cm do 2 metrů. Průběh řady je nepravidelný, na jejím severním konci leží asi šest kamenů neuspořádaně. Měření ukázalo, že seskupení zachovává azimut asi 20 st.,  přičemž jednotlivé bloky vyčnívají nad okolní terén jednou třetinou své výšky. Lokalita zároveň přestavuje ve svém okolí nejvýše položené místo tvořené vlastně plochým návrším, z něhož je zvláště dobře pozorovatelný severní obzor. V roce 1988 jsme lokalitu opět navštívili a zjistili, že je zarostlá jehličnatým mlázím a stala se zcela nepřehlednou. 

Postupně mapujeme kamenné artefakty v oblasti přírodního parku Džbán. Proto mě napadlo porovnat dostupná zakreslení Nečemických kamenných řad do jedné společné mapy.

Použil jsem tři dostupné zdroje, které se zakládají na reálném zobrazení řad.

První nákres je od pana Helšuse, kde předpokládám dataci nákresu někde kolem roku 1980-1990?

Druhé zaměření provedl pan Dudek, společně se sestrou paní Přítulovou mezi roky 1995 až 1999.

Třetí zakreslení řad (pan Hübner) je z roku 2014 a v současnosti provádím postupně nová přesnější zaměření.

Pro lepší přehlednost, jsou jednotlivá zaměření badatelů barevně rozlišena. Určitá nepřesnost je samozřejmě vidět, nicméně je zajímavé (a zároveň smutné) jak se postupně řady rozpadají ať už vinou lidské činnosti nebo přirozené eroze. Jak je vidět, již K. Dudek a později ani já, jsme nezakreslili čtvrtou řadu, ale je možné, že při dalším pečlivějším zaměření znovu tuto řadu objevím, nebo alespoň nějaké její zbytkové artefakty. Naděje umírá poslední, že? Důkazem toho jsou řady „Nečemice 3“ (některé zdroje uvádějí označení „2“), které se rozrostly nejenom směrem východním, ale především směrem západním. (2)

(2)

(2)

2) Hubner, M.: bádání 2023-2024, Facebook