Konec jedné
záhady ?
I v Čechách
máme několik menhirů, velkých vztyčených kamenů. Není to žádné anglické
Stonehenge nebo francouzský Carnac, jen poslední zbytky staveb, které snad byly
kdysi mnohem rozsáhlejší. Nevíme, kdo tyto kameny vztyčoval. Archeologové sice
předpokládají existenci jakéhosi celoevropského, snad ještě předindoevropského
"megalitického lidu", ovšem ve skutečnosti o tomto národě nevíme
téměř nic. A už vůbec netušíme, proč tito lidé doby kamenné vynaložili na
stavbu svých kamenných monumentů tak obrovské množství práce, když místo toho
mohli třeba lovit nebo odpočívat.
Největší je
Kamenný pastýř
Zatímco ve
Francii nebo Anglii jdou počty vztyčených kamenů do tisíců, u nás jich máme
kolem dvacítky. Největší z nich, přes tři metry vysoký Kamenný pastýř, se
nachází vpravo v poli u silnice z obce Klobuky (okr. Kladno) do obce Telce
(okr. Louny). V podstatě to je nepracovaný kus železitého pískovce, který se
majestátně tyčí proti obloze a tak není divu, že toho už o něm bylo mnoho
napsáno. Zvláštní pořad mu věnovala dokonce i TV Prima. To nejzajímavější však
zůstalo opomenuto. A tak se tentokrát budeme věnovat jednomu ojedinělému pokusu
a jeho výsledkům.
Slunovrat 1994
Všechno začalo
na jaře roku 1994. Skupinka nadšených badatelů kolem Nadace pro studium a
výzkum hraničních jevů, se rozhodla pod záštitou této nadace na zorganizovat
měření geomagnetického pole v okolí klobuckého menhiru. Předpokládali jsme, že
by toto měření mohlo prokázat existenci nějaké zajímavé anomálie. Pro
spolupráci se nám podařilo získat Mgr.
Miroslava Bílého z pražské firmy Picodas. K měření jsme si vybrali den,
kdy by menhir mohl být obzvláště aktivní, letní slunovrat.
Vlastní měření
probíhalo jako každá obyčejná vědecká práce. Mgr. Bílý a jeho kolegové vytýčili
tzv. profil, instalovali měřící zařízení, a začali měřit zemské magnetické pole
v okolí menhiru. Uskutečnili tehdy snad tři nebo čtyři měření v různou dobu,
20. června večer, 21. června při východu Slunce a snad ještě kontrolní měření v
poledne.
Co se stalo s výsledky?
Netrpělivě
jsme čekali na výsledky měření, které jsme také prostřednictvím nadace
financovali. Naše čekání však bylo marné. Pouze "neoficiálně" jsem se
doslechla, že se podařilo nějakou anomálii naměřit. Osobně jsem několikrát u
Mgr. Bílého urgovala vydání závěrečné zprávy o měření. Bezvýsledně. Po
výsledcích měření jako by se země slehla. Asi po půl roce jsem svého marného
snažení zanechala. Nadace výsledky měření prostě nedoslala, natož aby je mohla
někde publikovat. O rok později jsme chtěli měření zopakovat, avšak Mgr. Bílý
tehdy tvrdil, že nemá k dispozici potřebné přístroje. V návalu jiných starostí
a povinností mi potom nějakou dobu
na klobucký menhir nezbýval čas.
Přichází TV Prima
Nová naděje na
zopakování měřeni svitla až s pořadem TV Prima Záhady a mystéria země České. V
rámci natáčení dílu tohoto seriálu věnovaného menhirům v Čechách došlo i na
opakování magnetometrického měření u klobuckého menhiru, přičemž nebylo možné
nezmínit se o výsledcích předchozího měření. Znovu jsem několikrát urgovala
výsledky měření z roku 1994 a příslušné zprávy, opět marně. Jediným výsledkem
naší snahy bylo natočení několika televizních záběrů jakéhosi grafu před
menhirem. Výsledky měření o slunovratu 1998 potom Mgr. Bílý shrnul v televizním
studiu, přičemž ukázal graf tohoto měření. Znovu, opakovaně jsem Mgr. Bílého
žádala o poskytnutí grafů, když už jsou konečně na světě. K dispozici je neměla
ani TV Prima. Pomoc se získáním grafů přislíbil i Ing. Ivan Mackerle, hlavní
iniciátor celé akce, ale zřejmě u Mgr. Bílého neuspěl ani on.
Co říkají grafy
Tím by všechno
mohlo skončit, kdyby nám moderní technika neumožnila z příslušného videozáznamu
oba grafy okopírovat. I když tyto kopie nejsou kvalitní, ve spojení s
videozáznamem je možné z nich mnohé vydedukovat. Jasně je vidět, že každý graf
je zpracován jinak, což je dáno tím, že pokaždé byly použité jiné přístroje.
Graf měření z
roku 1994 znázorňuje hodnoty magnetické indukce uváděné v nT (nanoTesla).
Výsledná křivka se nazývá gradient geomagnetického pole. Výchozí hodnoty byly
získány měřením na dvacetimetrové úsečce směřující od západu na východ, přičemž
menhir je uprostřed. Večerní měření dne 20 6. 1994 (v 19:20 hod.) je znázorněno
tou nejvyšší špičkou celého grafu, která je přesně v místě, kde stojí menhir.
Ranní měření dne 21.6.1994 (v 4:30 hod.) představuje značka - malý
trojúhelníček - uvnitř špičky večerního měření. Spojnice křivky je vedena
doleva na další trojúhelníček tentokrát před špičkou večerního měření. Při
večerním měření tedy anomálie dosáhla hodnoty asi 20 nT v místě, kde stojí
menhir. Ranní anomálie dosáhla hodnoty cca 10 nT, ovšem tato anomálie se táhne
od špičky menhiru asi dva metry na západ.
Komentář Mgr.
Miroslava Bílého k měření 20. - 21.6.1994 pro TV Prima :
"Před
čtyřmi roky jsme tady naměřili zase magnetometrické anomálie tak, jak by se
daly očekávat. To znamená, kolem menhiru je gradient magnetického pole večer
daný touto černou čarou, plnou čarou. Druhý den jsme měřili ráno a mělo by,
předpokládali jsme, že naměříme to samé, přibližně až na velikost té anomálie.
To je ta tečkovaná čára. To, proč jsme tady zase dneska po čtyřech letech po
druhé, je tady vidět na těchto křivkách. Ty jejich vrcholy by totiž měly být
vzhledem k profilu, který jsme tam vytyčili a přes noc ho nikdo nepřekolíkoval,
by měly být ve stejném místě. A oni nejsou … Vypadá to, jako by se ten menhir
hnul, ale menhir se nepohnul, profily se nepohnuly čili naměřili jsme mírnou
změnu toho magnetického pole, co se týče maxima polohy té anomálie."
Druhý graf se
od prvního na první pohled liší. I když je barevný, chybí jakékoliv označení
nebo popis, zůstala jen vodorovná linie se
vzdálenostmi. Druhé měření bylo prováděno na stejném místě jako to
první.
Komentář Mgr.
Miroslava Bílého k měření 20. - 21.6.1998:
"Naměřili
jsme opět anomálii magnetického pole, zemského magnetického pole, tak, jak ji
ovlivňuje menhir. Menhir stojí přibližně v tomto místě, anomálie je zde, ráno
červená, večer označena zeleně. Jak je vidět, maxima jsou seřazena na jedné …
jednom místě v rozptylu několika málo centimetrů, tedy naše předchozí měření se
nepotvrdilo, magnetické pole se tedy ráno, při východu Slunce, nezměnilo."
To však není
pravda. Při podrobnějším průzkumu dotyčného grafu totiž vyjde najevo, že
večerní zelená linie kulminuje v místě, kde stojí menhir, vrchol červené linie
se nachází se nachází asi o půl metru dál. Průběhy linií si jsou na obou
grafech podobné, ovšem zdání zde klame ještě jednou. Zatímco na prvním grafu je
západní strana vlevo a východní vpravo, na grafu druhého měření je tomu naopak.
Takže pokud chceme oba grafy porovnat skutečně přesně, jeden z nich musíme obrátit, položit jej na druhý a porovnat
proti světlu. Zjistíme, že i v druhém případě bylo vzhledem k velikosti křivek
zjevně měřeno v nT a že hodnota geomagnetické indukce ráno opět poklesla na
polovinu večerní hodnoty. V případě prvního měření je asi metr od menhiru na
západ také vidět pokles magnetické indukce až na hodnotu -10 nT, při druhém
měření k tomuto poklesu nedošlo a mg. indukce je +5 nT, Asi 2 - 3 metry na
východ od menhiru se v roce 1994 ukázal malý pokles mg. indukce (cca 2,5 nT), o
čtyři roky později se tento pokles zvětšil až na cca -20 nT. Těchto rozdílů v
naměřených hodnotách si naneštěstí nikdo při natáčení pořadu nepovšiml a Mgr.
Bílý je také nechal bez komentáre.
Smutný závěr
Vědci nám
badatelům vyčítají, že nepoužíváme dostatečně vědecké metody, že
nespolupracujeme se skutečnými odborníky v daných oborech, že diletantsky překrucujeme a zatajujeme fakta.
Výzkum klobuckého menhiru jsme považovali za natolik závažný a zajímavý, že
jsme se na odborníky obrátili. Sami vidíte, jak to dopadlo. Vědci staví na
opakovatelnosti pokusu - za stejných podmínek se má dojít ke stejným výsledkům.
Přesně tohle se však v případě klobuckého menhiru nepodařilo. Vědci akceptují,
ýe když někde na poli stojí kus železitého pískovce, objeví se tam také
anomálie magnetického pole. Z hlediska vědy je však nepřípustné, aby se tato anomálie
pohybovala tak, jak to bylo naměřeno v roce 1994.
Dalším pilířem
vědeckého výzkumu je zveřejňování výsledků. V tomto případě však vlastně nic
zveřejněno nebylo, protože několik rozmazaných záběrů z televize žádný vědec
nebude považovat za průkazný záznam toho, co bylo skutečně zaměřeno.
Za třetí by
vědec měl výsledky své práce interpretovat nebo se o to alespoň pokusit. I tomu
se Mgr. Bílý vyhnul. Doslova říká: "Takhle - nedokážeme říct, že to měření
před čtyřmi roky bylo chybné, to ne. Dokážeme říct, jestli jsme zopakovali
stejnou anomálii nebo nezopakovali. Asi tak. A pak … holt … Pokud jsme
zopakovali, tak pak, to se trochu bojím."
Ve studiu
potom Mgr. Bílý konstatuje, že podruhé se posun anomálie naměřit nepodařilo,
čímž je pro něj tato záležitost zjevně vyřízena. Neměl by si však spíše položit
otázku, jak je možné, že naměřené výsledky se tak výrazně liší ?
Rádi bychom v
měření geomagnetické anomálie u klobuckého menhiru pokračovali. Stejně jako
všude i nám, soukromým osobám, na takový výzkum chybí finanční prostředky.
Státní vědecké ústavy jsou na tom podobně, nemluvě o jisté averzi
"skutečných" vědců k tak pochybným tématům jako jsou třeba menhiry a
jaké jejich záhadné vlastnosti. Zatím tedy můžeme otázku výzkumu
geomagnetického pole v okolí největšího českého menhiru považovat za uzavřenou.
Záhada jeho podivné geomagnetické anomálie však trvá dál.
A poslední dovětek
Měla jsem
tento článek již asi dva týdny napsaný, když se mi dostal do ruky Magazín záhad
speciál č. 2/99 (I. Mackerle a J. Podzimek), celý věnovaný případům pořadu
Záhady a Mystéria. Jedna kapitola pojednává i o klobuckém menhiru a jsou zde
otištěna také grafy měření magnetického pole z roku 1994 a 1998. Zatímco graf z
roku 1998 odpovídá tomu, který byl ukázán v pořadu TV Prima, druhý se poněkud
liší. Z grafů však není možné odečíst, jaké hodnoty magnetického pole byly
vlastně naměřeny. Z čistě vědeckého hlediska je tedy cena takových grafů
přinejmenším problematická.
Jitka Lenková
Badatelské rozhledy
Badatelského centra
Statenice,
Březen 1999
ZAZ
č. 2/2000