První
písemná zpráva o tomto kamenném objektu je obsažena v listině krále Přemysla
Otakara I. z 27. listopadu 1228, která obsahuje potvrzení práv cisterciáckého
kláštera na Velehradě a popis hranic jeho pozemkového majetku. Jako jeden z
hraničních mezníků je uváděn "...ad occidentem lapis, qui dicitur
Kralow stol..." (k západu kámen, který je nazýván Králův stůl).
Další
známý písemný doklad o Králově stolu se objevuje až po téměř pěti
stech letech roku 1694 a je obsažen ve zprávě o obchůzce hranic panství
Napajedelského a Velehradského, kterou nařídili polní zeměměřiči pod
vedením Fridricha Hollsteina. Kromě popisu tří kamenů se zde poprvé
objevuje zmínka o podivných znacích na svrchní straně Králova stolu:
"...nachází se rozličná zvláštní písmena, nápisy a značky,
mezi nimi je i jméno JHS, ... také obrazec biskupské berle se podobající a
jiné těžko poznatelné vtesy."
Objekt
Králova stolu svým tajemstvím budí nejméně 150 let pozornost obyvatel
okolních obcí i odborných historiků a archeologů.Snad
jde o megalitický dolmen, používaný zpravidla k určování východu Slunce
na obzoru.
|
|
Podle
dosavadních výzkumů byl kámen v minulosti opracován lidskou rukou již v
době prehistorické, nelze však s jistotou určit ani stáří ani účel, ke
kterému sloužil. Jde o kámen tvořený hrubozrnným navětralým pískovcem,
nahnědlé až světle šedé barvy. Jeho spodní část, tzv. noha, přechází
z pískovce do jemného slepence a kámen svým celkovým petrografickým složením
odpovídá pískovcům, které se běžně v Chřibech nacházejí. Je původní
rostenou skálou a nebyl transportován z jiného místa. Svrchní i boční
strany kamene jsou narušeny jak přirozenou erozí, tak lidskou rukou.
|
|
Původně
byl složen ze tří částí, z hlavní a dvou postranních. Postranní část,
která se nacházela na východní straně, byla rozbita a použita jako štět
při budování silnice v polovině minulého století. Hlavní část má v
největších rozměrech ve směru sever - jih délku 220 cm, šířku východ -
západ 183 cm a výšku 100 cm. Postranní fragment je nesrovnatelně menší a
jeho rozměry jsou 115 x 65 cm. V půdorysném profilu je kámen opracován do
tvaru hlavy posvátného zvířete (patrně býka), přičemž postranní část
na západní straně připomíná jeho roh (ucho?). Bokorys se podobá kovadlině.
|
|
V roce 1903
provedl Josef Chodníček zaměření objektu (Chodníček 1903, 3, 4, nákres
1). Ze zprávy vyplývá, že kamenné lavičky kolem kamene tvořily vizír
nikoliv slunovratový, ale pravděpodobně rovnodennostní, tedy západ -
východ. Prokázat další astronomické směry na této lokalitě bude asi
problematické.
První
známé názory na kamenný objekt byly ovlivněny legendami a bájemi, které
se v lidovém podání tradovaly mezi místním obyvatelstvem. Podle nich měl kámen
sloužit jako stůl při hodování velmožů, mělo na něm být prostíráno v
době královských lovů za panovníků Přemysla Otakara I., Karla IV., případně
Matyáše Korvína, nebo hostinách pořádaných při dalších příležitostech...
Při archeologických výzkumech toto nebylo potvrzeno.
V
idealizované představě se prezentovaly i názory, že u Králova stolu probíhaly
volby slovanských kmenových králů (knížat). Zvolený král se pak ujal vlády
tím, že usedl na posvátný kámen - prastól. Tento rituál byl rozšířen
nejen u starých Skotů, Dánů a Germánů, ale i u některých slovanských
kmenů.
Názory
badatelů, že tento kámen tvořil vizír (průzor - zaměřovací prostředek
na body v terénu, směry (azimuty), nebo jako první souřadnice pro zaměřování
astronomického tělesa na obloze - např. západu či východu slunce) pro určování
ročních cyklů v zemědělství, se nepotvrdily.
Naopak
poslední archeologický průzkum uskutečněný poměrně rozsáhlým povrchovým
odkryvem dospěl ke dvěma významným poznatkům. Kolem Králova stolu se nacházel
kruh ze štípaného kamene (poval zídky nebo chodník ze sypaného kamene) a v
obvodu tohoto kruhu se nacházely hrubě opracované kameny, které svou polohou
zaujímaly směry čtyř světových stran.
Pokusy
o odhalení tajemství Králova stolu se nezastavily ani v současnosti. Zkoumání
původních znaků a značek, o kterých již víme ze 17. století, jsou předmětem
dalšího bádání. Předpokládá se, že jde o runové písmo, které vytvořili
Keltové, obývající naše území od 4. století před n. l. do přelomu
letopočtů, a které později používali staří Germáni a obyvatelé severní
Evropy. |