Klub psychotroniky a UFO * Megalit

Menhir od roku 1690 známý jako Zkamenělec se původně nacházel přímo před kostelem, asi o 30 metrů jižněji než dnes. Na nynější místo byl přemístěn v roce 1856. Je opřen v rohu zdi hřbitova po pravé straně hlavního vchodu do kostela, mezi hřbitovní zdí a stavbou rodinného domku. Je vyobrazen v anonymním církevním spise "Via Sancta" z roku 1690.

Názory na původnost kamene, jeho umístění i účel jsou rozporné. Z. Wirth ve svém historickém soupisu památek Čech nevylučuje, že družecký Zkamenělec býval náhrobním kamenem.

Jistá podobnost s lidskou postavou inspirovala snad vznik pověsti, podle které jeden z nesvářených bratří zaklel toho druhého do kamene. Po čase, pod tíhou výčitek, chtěl svého bratra pohřbít, ale to mu kněz nechtěl dovolit. Proto kámen opřel alespoň ke hřbitovní zdi.

Další pověst praví, že zkamenělým nešťastníkem je pasák ovcí, který hnal stádo kolem kostela, kde se právě zpívaly pašije a naschvál práskal bičem.

K tomu podotýká farář Kubišta v pamětní knize farní:
"Jest známo, že když v dřívějších stoletích nějaký člověk soudně byl usvědčen, že křivě přísahal, jeho mrtvola po jeho smrti nebyla pohřbena na hřbitově, nýbrž mimo něj. Na jeho rov pak bylo obyčejem stavěti veliký kámen na znamení, že pod nim odpočívá mrtvola křivopřísežníka. Z toho vzniklo později přísloví Zkameněl se".  Podobně vykládá pověst tu Weininger v Časop. katol. duchov. 1830,402.

Doloženo milavečské období a slovanské kostrové hroby, možný průchod Bójů ode Mže ke Mšeckým Žehrovicům. Od 14. století patřila větší část ke Křivoklátu; čeští králové zde vykonávali podací právo; královský statek. Od roku 1636 byl patronem kostela Karel IV. Roku 1466 daroval Jiří z Poděbrad Družec Bořitovi z Martinic; znak Martiniců a Clan Martiniců na kostele - lekno s osmicípou hvězdou. Družec býval poutním místem, při cestách ke kostelu byly barokní sochy světců. Družec býval poutním místem, při cestách ke kostelu byly barokní sochy světců. Zajímavá je gotická mariánská socha, dřevěná, 90 cm vysoká, dříve pokládána za zázračnou.

O menhiru se říkalo, že se ho každý bojí a každý se mu vyhýbá. Družec býval poutním místem, při cestách ke kostelu byly barokní sochy světců. Zajímavá je gotická mariánská socha, dřevěná, 90 cm vysoká, dříve pokládána za zázračnou.O soše té praví farář Zelenka ve zprávě podané konsistoři roku 1677: "Ve farním kostele družeckém jest zázračná socha Panny Marie, od níž každého roku mnozí velikých milostí dosahují. Praví se, že byla zázračnou již před dobou Žižkovou, a to proto, že prý Žižka kostel spálil, a tehdáž prý socha zůstala v ohni neporušena. Nenalézám však žádných písemných o tom zpráv, neboť ve válce byla fara vypálena a veškery knihy jednak ztraceny, jednak spáleny.
S touto starobylou sochou uvádí lidová pověst ve spojení domnělého "zkamenělce", balvan velikosti a neurčité podoby dospělého člověka, stojící nyní vpravo od průčelí kostela.  

V knize vydané v Praze roku 1690 pod názvem "Via Sancta Pragâ Vetero.-Boleslaviam ad Dei Genitricem deducens", se píše o družecké Mariánské soše a o Zkamenělci tato zpráva: "Socha Panny Marie v Družci zůstala uprostřed plamenů neporušena, když celý kostel Družecký požárem byl zničen. Tam člověk křivopřísežný, když se zaklínal, aby ve skálu se proměnil, ihned zkameněl". ("Cujus imago Druzecii a flammis intacta permansit, cum interea tora Druzecensis Ecclesia iis absumeretur, et ubi homo perjurus, sibi, ut in saxum verteretur, imprecatus, mox in lapidem obriguit.")  V téže knížce jest rytina, znázorňující uprostřed sošku Družeckou, vpravo pak "Zkamenělce".

Farář František Adam Cink (1745-51) praví v pamětní knize: "Před kostelem farním po levé straně nalézá se sloup kamenný, v nějž prý proměněn byl člověk křivopřísežník a rouhač vůči Blahoslavené Panně. Kdy se to stalo, o tom zpráva se nenalézá; socha P. Marie Družecké však všude na nejstarších obrazech vypodobňuje se spolu s tímto sloupem. Jeden učený a v písemnictví zběhlý muž sdělil mi, že má vypsání vztahující se k tomu sloupu a slíbil mi, že mi je zapůjčí, zemřel však dříve, než slib svůj splniti mohl." Ve sbírce rytin kanonie Strahovské v Praze zachoval se dřevoryt z XVIII. století, na němž nahoře v oblacích je Panna Marie Družecká, dole pak před kostelem Zkamenělec. Pod obrázkem vytištěn jest latinský podpis: Miraculosa statua B. Virginis in Druschetz Dom. Smetznae Districtu Slanensis, na druhé straně vytištěna Nábožná modlitba k nejblahoslavenější Panně Marii, která se ve farním chrámu Páně Družeckém, v kraji Rakovnickém, od nepamětlivých časů sobotního dne vykonává. (Text modlitby není v dochovavším se exempláři úplný, jelikož zachoval se toliko první list tisku, jenž obsahoval snad dva nebo více listů.)

Fotografie