Klub psychotroniky a UFO

S medvědy měli včelaři odjakživa potíže. Medožravost těchto šelem byla pověstná. Jak se v dávných dobách, kdy střední Evropa byla z velké části divokým pralesem, chránili pradávní chovatelé včel před útoky medvědů?

Již ve starém Egyptě a antickém světě bylo včelařství na vysoké úrovni. Také Keltové, Germáni a především Slované považovali med za jeden z hlavních produktů zemědělství. Med byl používán jako sladidlo, vnitřní i vnější léčebný prostředek a také jako surovina pro výrobu medoviny, oblíbeného nápoje našich předků. Produkce medu tedy musela být v těchto dobách relativně velká. Získávání medu od divokých včel by rozhodně nestačilo a patří spíše do sféry romantických představ. Chov včely domácí musel být již v těchto raně historických dobách vyspělou součástí zemědělské činnosti. Jak tedy tenkrát takové včelíny vypadaly ?

Při získávání poznatků o prehistorických kruhových objektech v západních Čechách se členové občanského sdružení Klub psychotroniky a UFO seznámili se zvláštními místy s kruhově upravenou plochou. V odborné literatuře jsou obecně označovány termínem „ringvaly" (v němčině „Ringwalsinsel" - kruhové valy s ostrůvkem). Jedná se o pravidelné centrální vyvýšeniny o průměru zhruba 12 - 15 metrů, obehnané vodním příkopem hlubokým 2-3 metry. Okolo celého kruhového útvaru bývá ještě patrný nízký hliněný val.

Objektů tohoto charakteru bylo v západočeském příhraničí - především v okolí Chebu, Františkových Lázní a Sokolova - objeveno zatím kolem čtyřiceti. Několik desítek obdobných útvarů je známo také z německého příhraničí v oblastech východního Saska a severního Bavorska.

Velká část objektů byla v nedávné minulosti prozkoumána archeology. Nálezy keramiky poukazovaly na středověké osídlení. Podle českého archeologa Zdeňka Buchteleho se jedná o strážní objekty, chránící středověké obchodní stezky. Nálezy německého archeologa Dr. Herrmanna poukazují ovšem na daleko starší původ. Ringvaly byly objeveny jako součást staroslovanských zemědělských osad z období 4. - 8. století našeho letopočtu. Tenkrát v oblastech slovanského osídlení dnešních západních Čech a Saska vznikaly uprostřed divokých pralesních pustin (označovaných ještě ve středověku německým termínem „Die Wuste") drobné zemědělské osady (s latinským označením „civitatas"). Protože v okolí tohoto osídlení nebyla větší opevněná hradiště, považoval Dr. Herrmann ringvaly za místní hrazená útočiště, kterých využívali obyvatelé osady při útocích nepřátel.
Využívání ringvalů pro obranný účel by však bylo v mnoha směrech problematické. Na středový ostrůvek chráněný valem, vodním příkopem a palisádovou ohradou by se pro jeho malou rozlohu nevešla ani menší část obyvatel osady. Vodu z příkopu by obléhatel celkem jednoduše vypustil otevřením hradítka. Objekty jsou umístěny v rovinatém terénu anebo dokonce v údolí - v blízkosti přírodních vyvýšenin, mnohem výhodnějších pro obranné účely. Ringvaly obklopené v některých případech příkrými svahy by nebyl problém zničit pouhým metáním kamenů. Je zjevné, že účel ringvalů musí být zcela jiný než obranný.

Místní názvosloví v blízkosti ringvalů nápadně často souvisí s chovem včel. „Zeidlwiese" - Včelnou či „Bienengarten" - Včelnici najdete podle archeologa Zdeňka Buchteleho v historických pramenech na české straně hranice, „Zeidelweide" - Včelí pastva je pořád platný název údolí s ringvalem na německém území.

Také s medvědy mají v oblastech českého a německého příhraničí své historické zkušenosti. Místní názvy „Medvědí", „Berstein", „Bárenloh" jsou toho nejlepším důkazem.

Zatímco místní názvy jsou pouhým vodítkem pro vysvětlení původního účelu ringvalů, důležitá je reálná představa o tom, jak tyto uměle vytvořené objekty vypadaly v dávné historii. Rada z nich j e obdivuhodně zachovalá, což svědčí o jejich údržbě ještě v období středověku. Ale i tak o nich historické prameny vypovídají jako o místech již opuštěných. Byly tedy nesporně vybudovány využívány, ale i opravovány již před několika staletími. Celou tu dobu na ně působily povětrnostní vlivy i úmyslná destrukce způsobená lidským přičiněním. Původní proporce ringvalů musely být tedy jiné než v současnosti zjišťujeme (připustíme-li, že destruktivní vlivy snížily výšku a zvětšily rozlohu středového ostrůvku, zatímco šířka obvodového vodního příkopu se zmenšila a také se zvýšila vrstva sedimentu na jeho dně a snížila tak jeho hloubku).

Původně měl středový ostrůvek ještě menší průměr, byl vyšší a příkop podstatně hlubší. Část obvodové plochy ostrůvku zabrala palisádová ohrada. Na takovém místě by jakákoli stavba svým půdorysem nemohla vyhovovat praktickým požadavkům obytného charakteru.

Archeologické nálezy žádné stopy po trvalých stavbách také neprokázaly. Teorie „obytných věží" - o jednoduchých vysokých a štíhlých dřevěných konstrukcích, sloužících jako středověká strážiště kupeckých cest - je tedy nepravděpodobná. Stopy po palisádové ohradě, probíhající po obvodu centrálního ostrůvku, byly však jednoznačně prokázány. Co tedy palisádové ohrazení ostrůvku chránilo?

V případe, že na centrálním ostrůvku ringvalu byly umístěny včelí úly jejich ochrana proti vetřelcům z okolních lesu musela být naprosto spolehlivá. Vodní příkop (hluboký kolem tří metrů), vysoké kruhové ohrazení („zasazené" rovnou do vody) a přechod přes vodní příkop (jen po úzké zvedací lávce) činily z ringvalů dokonale chráněný prostor pro úly. Medvěd vydrážděný vůní medu se snažil příkop přeplavat, avšak hradba kolem ostrůvku mu bránila použít jeho příslovečnou sílu k jejímu rozbití. Na suchu by rozbití ohrady pro medvěda jistě nebyl problém, takto vsak byl při plavání bezmocný. V dobách, kdy nebylo možno včely přihrnovat uměle, musela být vždy ponechána část snůšky v úlech. V podzimním období, kdy se šelmy připravují k zimnímu spánku a jejich žravost je největší, vůně medu šířící se z úlů je musela vábit na velkou vzdálenost. Zastavit rozběsněné lesní monstrum mohlo v době, kdy lidé byli vyzbrojeni sekerami, oštěpy, luky a šípy jen toto důmyslné zařízení. Medvěd je dobrý a vytrvalý plavec. Ale i jeho síly mají své hranice. Smečka vesnických psů přinutila vysílenou šelmu k ústupu a včelstva byl a zachráněna.

Archeologové nalézali ringvaly vždy v určité vzdálenosti od vlastní zemědělské osady, čítající několik podélně zahloubených domů. Každý z objektů měl své ohniště. Taková vesnice (s mnoha otevřenými ohništi bez komínů) musela být často zahalena vydatným kouřem. Vzdálenost včelínů proto musela být od staroslovanské vesnice té doby natolik dostatečná, aby včelám kouř nevadil. Současně zjišťujeme, že situování ringvalů je ze včelařského hlediska téměř ve všech případech ideální využití jižních svahů, chráněná stanoviště před převládajícími větry, přirozená ochrana od severu terénními vyvýšeninami. Nikdy nejsou objekty tohoto druhu situovány na vrcholcích terénních vln či kopců.

Nejstarší zprávy o ringvalech a údaje starých map z 18. století hovoří o již zpustlých místech neurčitého účelu. Zdá se, že využívání ringvalů bylo ukončeno již v 16. století. Ptáme-li se proč, odpověď je jednoduchá. Používání ručních palných zbraní ukončilo také problém s medvědy. Houstnoucí osídlení střední Evropy, větší intenzita zemědělství a snadná ochrana před divokou zvěří využitím střelného prachu, učinily ringvaly nepotřebnými. Medvědi byli v našich krajích vybiti a včelí úly již nepotřebovaly tento důmyslný (ale také náročný) způsob ochrany, používaný našimi předky.

Ringval jako součást staroslovanské zemědělské osady, sloužící pro chov včel.

• Představa o původním účelu ringvalů jako terénního uměle vytvořeného .. ostrůvku, využívaného staroslovanskými zemědělci pro chov včel.

• Středový ostrůvek je obehnán palisádovou ohradou spadající do vody obvodového přikopu. Příkop okolo ostrůvku má hloubku minimálně tři metry. Hloubka vody v příkopu znemožňuje i vzrostlému medvědu, aby při plavání ve vodě mohl ohradu rozbít.

• Příkop je vybaven přítokem (obvykle s nedalekého potůčku) a výtokem s hradítkem.

• Ringvaly sloužící k chovu včel byly využívány ještě v raném středověku, a to až do období nástupu střelných zbraní. Ruční palné zbraně používané k lovu medvědů byly běžné až koncem 15.století. Do té doby lide neměli účinnou obranu proti napadení medvědy. Proto byly ringvaly udržovány dlouhou dobu funkční. Díky tomu se některé zachovaly až do dnešních dnů v poměrně dobrém stavu.

• V průběhu pozdního středověku a později mohly být tyto objekty využívány i jako základ drobných strážních staveb. Nikdy ale nemohly plnit funkci refugií (útočišť) a tvrzišť - a to pro svou nepatrnou rozlohu využitelné plochy středového a vodou chráněného ostrůvku.

Ringvaly, kterých jsme zatím zaznamenali přes čtyřicet, jsou ohroženy lesní a zemědělskou činností, vandalstvím lidí, zavážením odpadky atd. Podali jsme proto návrh Ministerstvu kultury České republiky na jejich uchování cestou prohlášení za kulturní památky (alespoň ty nejzachovalejší). Zároveň hledáme prostřednictvím dalších neziskových organizací možnosti, jak ringvaly zatraktivnit pro místní turistický ruch, chceme vytvořit přeshraniční cyklistické naučné stezky atd. Třeba by se otevřela možnost spolupráce s německou organizací včelařů, tamními historickými spolky atd.

Domníváme se, že tyto objekty jsou velmi zajímavým dokladem života a práce našich předků a mělo by se udělat něco pro jejich zachování. Pomůžete nám?