Klub psychotroniky a UFO

Nezkoumáme jen UFO, ale i kruhy v obilí a megalitické stavby, říká Luboš Šafařík, spoluzakladatel Klubu psychotroniky a UFO

Plzeň: Nedávno se ve všech novinách objevila zpráva o odtajnění části materiálů o UFO, které posbírala francouzská kosmická agentura. Senzace vyvolala takový zájem světové veřejnosti, že to způsobilo okamžitý kolaps serverů. To svědčí o hladu po všem tajemném. Ostatně nedávno také uplynulo šedesát let od doby, kdy se začalo pro podivné létající objekty používat názvu UFO. I v České republice je sdružení lidí, které se právě těmito jevy zabývá. Je to Klub psychotroniky a UFO, který zde působí už šestnáct let. A my si povídáme s jedním z jeho zakladatelů, Plzeňanem Lubošem Šafaříkem.

Když v roce 1969 vyšly v ČSSR první knihy o anomálních jevech - Danikenovy Vzpomínky na budoucnost a Záhady létajících talířů, bylo mi šest let. Nebylo možné uniknout euforii z počátků kosmických letů, z výzkumu vesmíru. V 70. letech vyšly Součkovy knihy Tušení stínu a Tušení souvislostí, které jsou dodnes základní četbou každého „záhadologa“. Četl jsem vědeckofantastickou literaturu a na škole jsem se podílel vzniku kroužků fanoušků sci-fi. Ale už tehdy jsem přišel na to, že mne nejvíce láká řešit nějaký problém, kterým se dosud nikdo nezabýval. Později jsem se setkal s případy, na které byla i fantastická literatura krátká. A to mě přivedlo k jejich zkoumání - touha je objasnit.

Po roce 1990 jsme v Plzni s přáteli založili Klub psychotroniky a UFO, a časem myšlenka celostátně sledovat určité fenomény – UFO, kruhy a obrazce v obilí, psychotronické a jiné fenomény, záhady historie a různé anomálie – zaujala tolik badatelů, že dnes je nás 700 členů. Dokonce i naši členové – Slováci, kteří zde žijí a pracují – začali organizovat totožnou, sesterskou organizaci na Slovensku.

V podstatě si lidé myslí, že jsme nějací fantastové, kteří se radují z každého nového případu UFO a záhadné fotografie a jásají, že nás mimozemšťané zase jednu navštívili. Kdo s námi kdy přišel do styku ví, že tak to u nás nechodí. Jsme badatelé a náš přístup přesto, že jde o mnohdy pozoruhodné fenomény, musí projít ohněm kritiky a skepse. To má svůj význam na vyloučení všech přirozených příčin nějakého jevu. Není možné se podivovat nad jevem, který už je dávno objasněn, nebo za ním stojí nějaká prozaická příčina. Sdružujeme tedy ty, které záhadné jevy zajímají, ale jsou schopni je posuzovat nezaujatě, přemýšlet o nich a něco konkrétního vytvořit, svou troškou přispět k jejich řešení. Často si lidé myslí, že nás k pátrání po anomálních jevech přivedl vlastní zážitek – stává se to, ale není to pravidlem.

Ano, je to právě nyní 60 let, kdy se poprvé v médiích začaly objevovat zprávy o podivných strojích „lasturovitého tvaru“. Později se vžil název létající talíře a ještě později UFO – neidentifikovaný létající objekt. Za 60 let se nashromáždilo tisíce zpráv. Různé instituce a badatelé zaznamenali výskyt jevu UFO ve všech zemích světa, ve všech známých kulturách. Při vyloučení klamů, podvodů i omylů je nutné říci, že se za UFO skrývá určitá skutečnost. Korektní hypotézy, jež by vysvětlovaly veškerý souhrn pozorovaných jevů, ale neexistují.

Je pravda, že zprávy o UFO by měly být k dispozici jak badatelům, tak i veřejnosti. Jak to ale provést ?

Zapomínáte na to, nejsme placeni státem, jako francouzská kosmická agentura. Jsme nestátní neziskovou organizací. Zveřejnit došlé případy není jednoduchá záležitost, jak by si mohl někdo myslet. Nejde jen o prostou digitalizaci, která by sice nebyla takovým problémem, ale přesto naskenování 2500 případů, které máme v naší databázi, při průměrném počtu tří stránek na jeden případ představuje 7500 stránek. Spočítejte si, kolik by to stálo času, provozu přístrojů i obsluhy. Také úložného prostoru na servrech. Na něco takového prostě nemáme čas ani prostředky. Přesto však určitý přehled a možnost hledání pro veřejnost připravujeme. A některé případy otevřeně diskutujeme na veřejnosti v internetových diskusích.

Viděla jsem na internetu vaše stránky věnované záhadným fotografiím …

Velmi zřídka se podaří, aby člověk to, co vidí, také vyfotografoval. Loni brzy po ránu vyfotil mobilním telefonem jistý mladý muž světlý objekt u plzeňských Skvrňan, který poletoval vysokou rychlostí sem a tam. Nikde není znát, že by šlo o nějaký model nebo něco podobného. Nedávno vyfotil přelet dvou kulatých objektů muž u Jihlavy. Ovšem většinou si podivných objektů všimnou lidé až na fotografii. Digitální přístroje přinesly nový rozměr do laického fotografování, ať už svým množstvím i možnostmi. A tak se k nám dostávají různé tmavé skvrny na obloze, které mají mnohdy velmi zajímavé aerodynamické tvary, připomínající „klasické“ UFO. Analýza snadno ukáže, že jde o malé objekty, nejčastěji ptáky. Nebo různé světlé skvrny na fotkách, které zase mnozí duchovněji zaměření lidé považují za jakési výrony záhadné energie. Opět autory takových fotografií musíme zklamat – jde o obyčejné nečistoty, prach osvícený bleskem, nebo hmyz. Tyto a další fotografie si může čtenář prohlédnout na našich webových stránkách www.kpufo.eu., které jsme k tomu vytvořili. Každý týden tam v podstatě přibývá jeden další případ. Když se dělaly klasické fotografie, takové snímky se předem vyřazovaly, dnes je to jiné a tak se k nám dostávají i velmi zajímavé záběry. Samozřejmě také i záměrné podvody, vtípky, i pokusy nás zkoušet, zda sedneme někomu na špek. Takové vtípky mají dlouhou tradici – právě nyní je to 110 let, co vznikla první podvodná fotografie UFO. Modýlek jakési záhadné „vzducholodi“ se zavěsil na nitky a fotografie byla uveřejněna v amerických novinách roku 1897. Na podvod se však – jako vždycky – nakonec přišlo. Dnes počítačová technika skýtá daleko více možností – tedy i k podvodům.

Samozřejmě, naše zájmy jsou velice široké. Jako každé léto přijdou opět nějaké kruhy a obrazce v obilí. Zrovna minulou sobotu jsem v Plzni viděl skupinku čtyř mladých Angličanů, kteří s batohy dojeli od Prahy. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby… kdyby každý z nich neměl úplně nový skládací hliníkový žebřík. Jestli to byli opravdu takzvaní šlapači, kteří vytvářejí falešné kruhy v obilí nebo ne, ukážou nejbližší týdny. Jisté však je, že nám to nevadí. Dovedeme zjistit pravost obrazců zkoumáním rostlinné tkáně. Proto se obracím na čtenáře – dozvíte-li se o výskytu obrazce v obilí, oznamte nám to.

Ani náhodou. Naši kolegové jsou také těsně spjati se svým krajem, přírodou a památkami. Nemohli jsme proto přenést přes srdce, že se poškozují ty nejstarší památky – pozůstatky megalitických staveb u nás. Iniciovali jsme proto jednání památkářů i Lesů České republiky k tomu, aby se nepoškozovaly například Kounovské kamenné řady nebo záhadné kruhové valy u Horního Metelska. V poslední době iniciujeme o to, aby se ochránily i zajímavé kruhové ostrůvky v česko-německém pohraničí – tzv. ringvaly. Nalezli jsme jich přes 40 na naší i na německé straně hranic. Názory historiků a archeologů na jejich smysl a účel se různí. Ať už sloužily čemukoliv, měla by se najít možnost, jak ty nejzachovalejší z nich uchránit a využít pro turistický ruch.

Občas při takových výzkumech si klademe otázku, proč právě my, záhadologové, bijeme na poplach v případě ohrožení památky, která zde stojí třeba tisíce let. O něco takového by se měly starat kompetentní orgány, vlastníci, kterým to přímo nařizuje zákon. A města a vesnice by mohly využít přílivu turistů pro vlastní prospěch. Nejsou jen pražské Hradčany a Karlštejn, máme na svém území řadu historických rarit a zvláštností. Jen to uvažování, že ty na první pohled zapomenuté obyčejné kameny mohou být velmi užitečné a být centrem zájmu turistů, přinést podporu místnímu podnikání, to nám pořád nějak nedochází. Stejně tak i další zvláštnosti. Jen si vzpomeňte, jak se občas v Cestománii nebo jiných pořadech ukáže záhadná věc – auto jede bez použití motoru do kopce! Ano, pokud je takové místo v Řecku, v Itálii, nebo na Filipínách, směřují na místo autobusy všech cestovních kanceláří. Ale u nás ?

Ano, např. u Svaté u Berouna, u Moravské Třebové, u Kačerova v Orlických horách, u Hodkovic nad Mohelkou. Mnozí záhadologové by dali ruku do ohně za různé gravitační anomálie či porušení přírodních zákonů. Je pravda, že na takovém místě rozum zůstane stát – smysly ukazují něco jiného, než je skutečnost. Žádné porušení přírodních zákonů se zde však nekoná. Stačí totiž se jen nedivit nad tím, co všechno se kutálí „do kopce“, ale poodejít na co největší vzdálenost. Postupně se silnice jaksi srovná a ukáže se, že sklon je úplně jiný. Jde zkrátka o optické klamy, dané terénem, perspektivou či rozdílnou výšku náspů. Což ovšem nedělá z těchto míst něco podřadného, naopak. Je to zvláštnost, na které si můžete ověřit svoje schopnosti řešení takových problémů. A také místo, které by si zasloužilo větší propagaci a využití v turistickém ruchu.