Rozhovor pro časopis Skryté skutečnosti
Vážený pane tajemníku, můžete nám říci pár slov o tom, jak vlastně vznikl nápad vydávat časopis ZAZ ? Kdy vyšlo první číslo? Jaký máte náklad a jak takovou aktivitu financujete ?
Tak
to je přesně to, co nemám rád – to oslovení. Ano, jsem tajemník, ovšem
jen proto, že se starám o chod Klubu psychotroniky a UFO a tato činnost obyčejně
odpovídá této funkci. Ale sám sebe bych nazval – malý, nenápadný
badatel – archivář.
Nikdy jsem si nepomyslel, že se budu starat o chod organizace, která má již několik let přes 600 členů. V oněch počátcích, v roce 1991, nás bylo 16. Přesto, že nás bylo tak málo, pociťovali jsme potřebu vzájemného kontaktu, spojovacího článku, kde bychom ventilovali své úvahy, myšlenky, výsledky prvních badatelských výprav a pátrání, i organizační otázky vznikajícího spolku. Tak vznikl občasník Klubu psychotroniky a UFO - ZAZ – strojopisný, několikastránkový samizdat. Postupně se však dostal mezi další badatele do okolí Plzně, do dalších měst, po celé republice.
Musíte
si uvědomit, že v těch dobách žádný z dnešních časopisů, věnujících
se záhadám a anomálním jevům neexistoval, jen pár klubových občasníků
– samizdatů. A tak je ZAZ vlastně nejstarší časopis tohoto druhu u nás.
Časem
organizační otázky z časopisu ZAZ přešly do informačního bulletinu
klubu a občasník se stal tím, co jsme chtěli vždycky – sborníkem prací,
materiálů, úvah, článků, zpráv.
Dnes
má na 800 odběratelů. No a financování – to je nezajímavé téma – Klub
psychotroniky a UFO i časopis žije jen a pouze z členských příspěvků
a předplatného. Není to výdělečná aktivita. Ale když vás něco baví,
na peníze nemyslíte.
A
tak je ZAZ i v tomhle zvláštní – nemusíme se podbízet čtenářům,
nejde nám ani o náklad, ani o odbyt. Samozřejmě, že nás těší, když se
dostává k čtenářům. Ale nechceme dělat to, co je záruka kasovního
úspěchu - snižovat úroveň, náročnost, zjednodušovat a zkracovat příspěvky,
tak, aby byly jednoduché a tak přístupné stále širšímu okruhu čtenářů
a byl tak zajištěn odbyt.
Nemáme
kmenové autory a neexistuje ani hájení kohokoli před kritikou, jak to lze
vidět u jiných časopisů. Odeznělo u nás mnoho kritických příspěvků, včetně
těch, které se mnohým nelíbily. I takové, které nikde jinde vyjít
nemohly.
A
to je náš záměr – přinášet to, co není možné si přečíst jinde,
nebo to, co se jinam nehodí. Také přinést a zachovat na papíře to, co
dosud na papíře nevyšlo – vyhledáváme zajímavé materiály a nové
autory na internetu i jinde. Musíme zajímavostí a neobvyklostí vyrovnávat
to, že nemáme ani kvalitní tisk, ani barevné fotografie.
Je
to badatelský časopis – má inspirovat, podněcovat k další aktivitě,
hledání. Musí být nanejvýš kritický, přitahovat přemýšlivé čtenáře,
i ty, kteří umí číst mezi řádky. Náš časopis není pro lenochy.
A
teď trocha statistiky – za 10 let vydávání vyšlo 52 čísel, dnes má ZAZ
50 stránek.
Hádáte
se také někdy o tom, co tam bude ?
Samozřejmě!
Ale nikoli o tom, jaký příspěvek tam bude z hlediska jeho obsahu, ale
spíše o tom, co odezní dříve a co musí počkat – tedy, jaká je
priorita. Časem vzniklo několik stálých rubrik, které musíme naplnit –
filozofické otázky, hledání a pátrání, aktuální otázky, materiály z archivu,
názory na nové knihy, přehled tisku a zpráv sdělovacích prostředků k našim
oblastem zájmu, a také pohledy na druhý břeh – do tábora odpůrců.
Co
má největší ohlas ?
Pochopitelně
skandály ! Jako všude ! Myslíte, že v oblasti anomálních jevů nejsou
skandály ? Ale ano, a těmi je to, co provokuje, co bourá mýty. Ano i zde
jsou mýty, to, co je již tak zakořeněno v povědomí badatelů, že je
to bráno skoro za samozřejmost. A náhle to někdo zpochybní, podívá se jiným
stylem, nebo to docela prostě vyvrátí! Je to skandál ! Ano, jistě. Pro někoho
možná malá bouře ve sklenici vody – dovolit si pochybovat o
nezpochybnitelných pravdách, o mínění věhlasných badatelů, spisovatelů.
Dovolit si nazvat věci pravými jmény, nevyhýbat se badatelským sporům i
mezi kolegy a přáteli – kolik už bylo takových článků, kolikrát jsme
byli napadeni, že říkáme něco, co se „nesluší“, že bouráme něčí
Potěmkinovy vesnice. Bez starosti – budeme to tak dělat i nadále.
Co
vás nejvíce trápí ?
Náš
časopis není možné oddělovat od Klubu psychotroniky a UFO a ten zase
od celého badatelského hnutí. O to víc mne mrzí, že badatelé nečtou, že
nemonitorují stav a dění jinde. To, že se objevují stále stejné články,
léta se probírají stále stejná témata, a hlavně – bez ohledu na to, co
napsali jiní, k čemu bádání dospělo, se objeví nový článek. Něco
takového je třeba dobré pro konzumaci laiků, ale badatel se probírá
haldami nic neříkajících materiálů, kde jeden autor opisuje od druhého,
opakují se stále stejné teze, někdy i dávno vyvrácené. K čemu to ?
Vidím
také to, jaký je hlad po záhadách, i to, jak vznikají, jak se vytvářejí,
jak žijí svým vlastním životem, jak se větví a košatí, a pak náhle –
téma se vyčerpá, a je konec. Mnozí si nepřiznají, že již dále neví,
neumí jít dál, mnohdy to není ani možné – vždyť to není žádná
hanba. Pohybujeme se na velmi tenkém ledě úvah a dohadů, nic není jisté,
tak proč to nepřiznat? Dostali jsme se tam a tam, zjistili jsme to a to, ale dál
již neumíme jít – není nástroj, není prošlapaná cesta. Také vidím,
že mnozí badatelé neumí ve své badatelské zprávě říci: ten a ten
badatel – kolega se domnívá to a to, já s ním nesouhlasím z toho
a toho důvodu. Co by to znamenalo – spory? Nebo jít do boje, vysvětlovat a
vysvětlovat … Raději ne, a tak se badatel tváří, že kolega neexistuje,
že o jeho práci neví. A jestli opravdu neví, tím hůře – není to
badatel.
A
co váš spolek – Klub psychotroniky a UFO ?
Není
to organizace, která by dělala kulisu nějaké osobnosti, kde by stovky členů
dělaly někomu kompars. Jde nám o to, aby se co nejvíce našich členů přímo
podílelo na nějakém badatelském úkolu. Aby zde nebyla ta propast mezi
profesionálními badateli, spisovateli knih se záhadologickou tematikou a všemi
ostatními zájemci o tuto problematiku. Často totiž vidíme to, že tito
profesionálové vytváří svými knihami a časopisy falešný obraz – vše
je nám jasné, na všechno máme svůj pohled a davy fanoušků jej bezvýhradně
sdílejí. Stačí se však podívat jinýma očima, očima badatele, ověřit
si stav věcí a uvidíte, že je všechno jinak. A proto je nejlépe, aby co
nejvíce lidí si ověřilo, co to znamená badatelská činnost, aby poznali,
že všechno není tak jednoduché, jak to vypadá napsané na stránkách knih
a časopisů.
A
naši členové jsou všude. Možná je to váš soused, možná starosta vaší
obce, nebo učitel vašich dětí. V tichosti pracují, nevystavují na
odiv svou příslušnost, pokud to není třeba. Nepotrpíme si na schůze a
plané tlachání, důležitá je pro nás badatelská sounáležitost, spolupráce
a společná atmosféra. Všichni víme, jak vypadá situace – pohlcují nás
povinnosti, práce, rodina. Na zájmy zbývá jen málo času. Proto každý krůček,
i ten sebemenší, který udělá kdokoli z našich členů pro společnou
věc, je důležitý.
A
co vaše skandály ?
Sem
s nimi ! Vytáhněte něco! Nic tak dobře nevytříbí názory, nevyčistí
vzduch, jako spory a boj o nějaké stanovisko, myšlenkový kvas, který podněcuje
k aktivitě a nalezení pravdy.
Jak je třeba možné, že Marek Jehlička, který byl tzv. „konopným ombudsmanem“, a stále se angažuje v legalizaci drog, je vaším mluvčím. Znamená to, že s ním souhlasíte?
Ano, na to se nás lidé často ptají. Marek k nám přišel v roce 1993, ještě jako student střední školy. Od té doby se stal zkušeným novinářem. Jeho aktivity v oblasti obhajování těch, kteří se dostali do rozporu se zákonem o držení drog se nás netýkají a nemají s naší činností nic společného. Nemusíme spolu souhlasit, ale to nám nevadí, abychom nebyli přáteli. Stává se, že spolu sedíme u mě doma a probíráme kryptozoologické záhady (což je jeho doména v našem klubu kromě funkce mluvčího), a tu mu náhle někdo volá, že ho právě chytili s jointem, on radí, vysvětluje. Je to obětavý člověk, velmi svérázný. Jen ješitní lidé spojují odborné spory s osobními vztahy, oponent v diskusi se jim stává zároveň osobním nepřítelem.