Klub psychotroniky a UFO

Původ ledové koule, spadlé loni z čistého nebe na Plzeňsku, je stále záhadný

Rozhovor s tajemníkem Klubu psychotroniky a UFO Lubošem Šafaříkem

Bylo mi 6 let, když v roce 1969 vyšly v ČSSR první knihy o anomálních jevech - Danikenovy »Vzpomínky na budoucnost« a »Záhady létajících talířů«, v 70. letech vyšly Součkovy knihy »Tušení stínu« a »Tušení souvislostí«. Četl jsem vědeckofantastickou literaturu a podílel jsem se na vzniku sci-fi klubů. Už tehdy jsem přišel na to, že mne nejvíce láká řešit nějaký problém, kterým se dosud nikdo nezabýval. Později jsem se setkal s případy, na které byla i fantastická literatura krátká. To mě přivedlo k jejich zkoumání - touha je objasnit.

• Přibližte našim čtenářům trochu vaši organizaci. Jak vlastně funguje? Kdo jsou vlastně vaši členové a kolik jich máte?

Po roce 1990 jsme s přáteli založili Klub psychotroniky a UFO, původně jako plzeňskou pobočku Československé archeoastronautické asociace. Ta však, bohužel, v roce 1993 zanikla a náš klub se stal organizací celostátní. Dnes má přes 500 členů a zakládá samostatné kluby a kroužky v každém okrese.

Naším úkolem je zachycovat anomální jevy, podílet se na jejich šetření a odhalovat jejich podstatu. Činnost je také zaměřena podle toho, co naše členy nejvíce zajímá - je to problematika UFO, psychotroniky, ale i dalších oborů, astronomie, archeologie, alternativní medicíny, zajímáme se o nevyjasněné otázky historie, zamýšlíme se nad filozofickými i kulturními problémy současnosti, jako je např. problematika sekt a kultů, východní náboženství, apod.

Je jasné, že dnešní badatelé, sdružení v Klubu psychotroniky a UFO i jiných spolcích, nemohou nahrazovat vědecký výzkum - na to nemají ani čas, ani nezbytné prostředky. Není však možné říci, že na to nemají potřebnou erudici - mezi našimi členy jsou vysokoškolsky vzdělaní odborníci v mnoha oborech, pracovníci různých ústavů, lékaři. Na oblast anomálních jevů se dívají ze svého pohledu. Snažíme se tyto pohledy propojit a pochopit obraz anomálních jevů v mnoha souvislostech, které možná byly dosud opomíjeny. Naše úloha je proto především právě v myšlenkové tvořivosti, v řešení a pátrání po jednotlivých případech.

Podařilo se zadokumentovat řadu jevů - asi 1500 případů UFO, přes 200 lokalit s kruhy a obrazci v obilí, desítky případů spontánní psychokineze a další a další anomální jevy. Monitorujeme také veškerý český tisk a vytváříme rozsáhlou databázi záhadných jevů. To vše bude důležité pro pozdější výzkum - k tomu, aby bylo možné tyto jevy seriózně zkoumat, je nutné, aby informace byly pravdivé a co nejúplněji zachycovaly danou událost - ať už objevení UFO, nebo jiné případy.

Domníváme se, že jedním z důvodů, který zabraňuje proniknutí k podstatě těchto anomálních jevů (UFO, psychotroniky a dalších), je ta skutečnost, že dosud nebyly postihnuty všechny souvislosti a průvodní jevy, které tyto události doprovázejí. Každý badatel si všímá jen těch jevů, kterým rozumí, podle svého zaměření. Je však zapotřebí propojit přístupy přírodovědců i vědců s humanitním zaměřením.

To, že dnes věda zdánlivě nemá o tuto oblast zájem, je dáno tím, že jí chybí nástroje na uchopení těchto jevů. Nemá vypracovanou metodologii k postižení událostí a procesů, které mají víceméně náhodný charakter, které se neopakují. Nemá také odpovídající informace, kterými by se mohla seriózně zabývat.

Vědecké poznání však nutně bude pokračovat a poté, co se odpovídající nástroje, metody a výzkumné prostředky najdou, dojde ke zkoumání, a tedy i k pochopení a objasnění i nyní záhadných jevů.

• Proč se tedy na ty, kteří se anomálními jevy a záhadami zabývají, dívá většina vědeckých pracovníků »skrz prsty«?

Děje se tak proto, že se za »odborníky na UFO« vydávají mnohdy lidé naprosto bez vzdělání, avšak horlivě střežící své pravdy. Právě jejich působení, bez jakéhokoli odborného zázemí, je zdrojem posměšků - a právem.

Snad právě proto se tito lidé dostávají snadněji do sdělovacích prostředků - slibují pobavení a odlehčení. Vystupují jako karikatury odborníků a novináři tak předem přistupují ke každému, kdo se o tyto jevy zajímá.

Záměrem pravého badatele je dobrat se podstaty jevů, i těch skrytých, všímat si méně známých, zastřených stránek věcí, jevů i událostí. Nespoléhat se jen na to, co říkají věhlasné autority nebo co je nám vnucováno sdělovacími prostředky.

V oblasti anomálních jevů je trh zasycen knihami, které nic neřeší, opisují se staré známé případy (třeba již dávno objasněné) a tak naopak odvádějící od badatelské činnosti.

Připadá mi to mnohdy jako záměr, popisovat případy ze zahraničí, co možná z nejvzdálenějších míst, takže běžný čtenář nemá a ani nemůže mít možnost si pravost uváděných údajů ověřit. Přitom naše vlastní, tuzemské anomální jevy máme na dosah ruky, lze je bezprostředně zkoumat, ale přesto unikají, protože veřejnosti mnohdy připadají jako málo atraktivní. Netuší, že zahraniční případy jsou mnohdy zveličené, nafouknuté, ba mnohým opisováním a překlady jsou často úplně překroucené. Spekuluje se však s hromadným čtenářským zájmem, bez ohledu na informační hodnotu, kterou kniha přináší. A to platí nejen pro oblast anomálních jevů.

• Často jste obviňováni z toho, že ve své práci postupujete nevědeckým způsobem, že není radno vašim závěrům věřit...

Málokdo ví, jaká složitá práce, navíc v podmínkách nedostatku času i prostředků, se za naším vyšetřováním anomálních jevů skrývá. Nestačí totiž jen samotné zaznamenání zkoumané události. Většinou jsou nutné následné cesty a mnoho dalších šetření včetně dotazování odborníků například z letectví, astronomie apod. Mnoho cenného času zabere také následné porovnávání s předchozími případy. Výjimkou nejsou ani dodatečné otázky na svědky, pokud se objeví závažná informace, dosud opomíjená. Pokud tedy oficiálně nějakou podivnou či záhadnou událost označíme jako anomální jev, stane se tak vždy až po jeho důkladném prozkoumání našimi odborníky.

Lze to demonstrovat třeba na případu pádu ledové koule loni v létě u obce Hůrky na Plzeňsku.

Ledová koule o průměru půl metru dopadla s velkým hukotem pod šikmým úhlem během horkého dne. Meteorologové vyloučili tvorbu ledových krup nad celou střední Evropou. Když se udělaly rozbory vody, ukázalo se, že její složení se podobá chemicky upravené vodě, jaká je ve vodovodní síti - množství chlóru bylo dokonce o něco vyšší. Vysvětlení, kterým byl případ pro veřejnost uzavřen, bylo, že koule vypadla z letadla (?). Nikdo se už nezabýval tím, kde se v letadle vzala ledová koule, natož zda vůbec v tu dobu nějaké letadlo nad Hůrkami prolétalo. Navíc, aby bylo docíleno šikmého dopadového úhlu, muselo by kouli odhodit v malé výšce a při značné rychlosti. Nic takového se nestalo - žádné letadlo, vrtulník, ani nic jiného nad Hůrkami neletělo - to je bezpečně zjištěno. Kde se koule vzala a odkud - to není dosud vysvětleno. Jedině »přirozené« vysvětlení je toto - někdo dal do mrazáku igelitový pytel plný vody z vodovodu, poté sestrojil katapult, a vymrštil ledovou kouli na obec Hůrky. Muselo jít o obrovský katapult - podle výpočtů koule padala z větší výšky než 600 m. Pak stroj rozebral, aby si nikdo ničeho nevšiml.

Líbí se vám takové vysvětlení? Pokud ne, máme před sebou typický anomální jev. Jeho úplné vysvětlení zatím není možné.

Ano, a také již sedmá sezóna jejich zkoumání. Znamená to pro nás zaznamenat jejich výskyt, datum vzniku a objevení, tvary a rozměry. Chtěl bych se proto obrátit na čtenáře a požádat je o spolupráci - oznamte nám jejich objevení.

• Co na nich chcete zkoumat? Někde jsem četl, že obilí do různých tvarů vyšlapávají různí vtipálci...

To je pravda, ale to neznamená, že je možné tento problém ignorovat. Je to opět ta otázka, o které jsem již mluvil - nejde se k podstatě problému. Každý vidí různě polehlou plochu v obilí. Tu skutečně můžete vyšlapat, a třeba i do různě zajímavých tvarů. To, co je však podstatné u skutečných kruhů a obrazců v obilí, jak my říkáme »agrosymbolů«, není jen polehlá plocha porostu. Jsou to biologické změny v tkáních zasažených rostlin. Součástí vlivu, který agrosymboly vytváří (nebudu se zabývat, odkud přichází a proč, to nevím a neznám nikoho, kdo by to mohl objasnit), je tepelný impuls. Ten způsobuje zahřátí a expanzi tekutiny obsažené v rostlinných buňkách - pára protrhne buněčnou stěnu a právě ony škvíry, viděné až pod mnohosetnásobným zvětšením, jsou identifikačním znakem pravého agrosymbolu. Podle výpočtů a experimentů, které provedli v zahraničí, tepelný tok trvá asi 25-30 sekund a je asi 2,5krát intenzivnější než ten, který přichází ze Slunce.

Následky tohoto vlivu se pak j projevují v nižší klíčivosti semen i z agrosymbolu. V některých případech i ve viditelných změnách - ožehnutých a prasklých kolínkách obilí. Občas je nalezen také vysušený dehydrovaný hmyz, a to mimo dobu jeho přirozeného úhynu, mnohdy dokonce preparovaný a přichycený ke klasům apod.

I my máme prostředky, jak ověřit pravost agrosymbolu, a to i zpětně díky určité technice regenerace tkání a zkouškám klíčivosti, prováděné našimi členy podle ČSN ve specializované firmě. Padělání kruhů je proto jen zbytečným ničením úrody.

• Vraťme se do běžného života. Na podzim si připomeneme 10. výročí tzv. sametové revoluce. Panuje všeobecně rozšířený názor, že v dobách socialismu neměla tato oblast na růžích ustláno a že naopak dnes prožíváte konjunkturu.

Většině lidí si dnes například při vyslovení hypotézy o cizích civilizacích vybaví jméno švýcarského hoteliéra Ericha von Danikena. Jeho knihy dosáhly světové proslulosti. Málokdo však ví, že již 10 let před tím, než vydal svou první knihu, už v roce 1959, podobné názory vyslovili třeba sovětský vysokoškolský profesor Matvej Agrest, spisovatel Alexandr Kazancev a astronom Alexandr Gorbovskij. Myšlenka dávných mimozemských návštěv (archeoastronautika) byla v tehdejším SSSR velmi populární, dokonce se uvádělo, že by právě ona mohla vysvětlit přirozenou cestou vznik náboženství. Možnost blízkých mimozemských civilizací zastával i astronom Jozif Šklovskij, v jehož knize »Milióny cizích světů« si i český čtenář mohl v roce 1963 přečíst, že v blízkém vesmíru mohou být pozůstatky po těchto mimozemských návštěvách. Po nástupu Brežněva k moci se však situace změnila a Šklovskij své názory velmi rychle opustil, ba obrátil o 180 stupňů.

Přesto byly tyto myšlenky velmi populární a v SSSR je rozvíjeli nejen nadšenci, ale i vědci. Ačkoli se u nás v 70. letech témata anomálních jevů záměrně opomíjela a na Danikena se snášely výsměšné poznámky, v časopisech uvádějících výběr ze sovětského tisku jako Čtení, Sputnik nebo Týdeník aktualit, se objevovaly zajímavé úvahy a hypotézy podepsané osobnostmi z vědeckých kruhů.

Je také pravdou, že do 80. let jezdil sušický farář Ferda do Moskvy léčit samotného Brežněva, a to prostřednictvím Psychoenergetické laboratoře, jejíž výzkum, zaměřený na léčitelství, telepatii a psychokinezi, byl dotován státem. Vedl ji bývalý ministr školství z 50. let dr. František Kahuda, jeden z mála autorů pokoušejících se psychotronické fenomény objasnit velmi složitou materialistickou teorií.

To vše ale bylo širší veřejnosti zastřeno a je jasné, že pátrání po anomálních jevech tak veřejně, jak to nyní děláme dnes, možné nebylo.

• Vraťme se k současnosti. Budou ostatním lidem výsledky vaší činnosti k něčemu dobré?

Jsme ve fázi, kdy především sbíráme a třídíme spoustu informací Snad se podaří, aby se mohly stát předmětem seriózního vědeckého výzkumu. Ale naše činnost prospívá mnoha lidem již dnes - působíme jako banka informací, propojujeme jednotlivé badatele z regionů zprostředkujeme jim kontakt se za hraničím. Pomáháme také lidem kterým se pod vlivem setkání s anomálním jevem zhroutil dosavadní obraz světa - světa, ve kterém bylo dosud vše jasné a kde je nic nemohlo překvapit. Právě k těm přistupujeme s pochopením a pomocí při objasnění jejich zážitku.