Událost roku 1999 - zatmění Slunce
Již dlouho před vlastním zatměním Slunce 11. srpna 1999 se o něm široce hovořilo. Jak v odborných astronomických kruzích, které se připravovaly na výzkumné expedice za použití techniky a dalekohledů do míst úplného zatmění, tak i v kruzích laických. Výjimečnost zatmění Slunce spočívala v tom, že se tak mělo stát naposledy v tomto tisíciletí a navíc pásmo úplného zatmění vedlo nepříliš daleko od území ČR.
Zatmění Slunce bylo příležitostí i pro bulvární a nepříliš seriózní tisk, který z naprosto nepochopitelných důvodů spojoval toto zatmění s koncem světa. Opíral se přitom o jakousi interpretaci proroctví M. Nostradama a podařilo se mu zneklidnit řady nevzdělaných, pověrčivých a psychicky labilních osob. Výsledkem naprosto idiotských článků bylo zvýšení depresí, i dokonaná sebevražda mladého chlapce, který se v červenci vrhl z věže bartolomějské katedrály v Plzni, přímo uprostřed města.
Rozumně uvažující lidé se s přibližujícím datem zatmění připravovali na cesty do míst se 100% mírou zakrytí Slunce Měsícem. Zatímco plzeňští astronomové se chystali do Rumunska, Klub psychotroniky a UFO pořádal výjezd do Rakouska. Stalo se tak na pozvání Václava Cihly ze St. Georgeenu.
|
9. srpna 1999 se vydala na cestu skupina kolegů - z Plzně, Kutné Hory, Náchoda, Sokolova, Mladé Boleslavi a Benešova. Nálada byla velmi dobrá, bylo toho stále hodně, co bylo nutné si sdělit, vyměnit názory i trochu drsně si zažertovat na téma údajně blížícího se konce světa či s pohledem na bouřkové mraky zapochybovat o tom, zda cesta bude mít úspěch. |
Auto cestou míjelo jak závody horkovzdušných balónů v SRN, tak v závěru cesty vojenské transportéry a tanky rakouské armády. Ta, jak jsme se dozvěděli později, stanovila začátek cvičení až na 14. hodinu 11. srpna právě z toho důvodu, aby vojáci při tak výjimečném zážitku, jako je zatmění Slunce, nebyli rušeni. Do cíle jsme dojeli po 21. hodině večer, nastalo bouřlivé vítání a další diskuse. Na přetřes se dostaly výsledky právě skončené cesty V. Cihly, pořádané každoročně jeho skupinou za anglickými piktogramy. Radostné překvapení nás čekalo i poté, co se ukázalo, že spolu s námi bude zatmění sledovat i další host V. Cihly, astronom a fyzik ze švédského Lundu, jinak rodilý Plzeňan, Pavel Voráček, PhD.
|
10. srpna 1999 jsme vyrazili do Halstattu, centra kultury z předkeltské doby, která jí dala i svůj název. Prováděl nás student archeologie a dlouholetý spolupracovník KPU Jan Vladař. Někteří z nás navštívili muzea, další solné doly, zbytek se spokojil s běžnými turistickými atrakcemi. Náladu nepozvedlo počasí, které nás v Halstattu přepadlo vytrvalým deštěm a úplně zataženou oblohou. |
Ale již po odjezdu ve směru blízkého Salcburku se mračna začala protrhávat a v podvečerním městě byla obloha již krásně modrá, takže nic nemohlo bránit prohlídce.
Po návratu do St. Georgeenu nás čekala jak vydatná večeře, připravená paní Cihlovou, tak táborák s nezbytnými diskusemi na všemožná paranormální témata.
|
V den zatmění jsme měli budíček velmi brzy, v 6 hodin. Václav nám sdělil, že zatmění budeme vyhlížet z jednoho blízkého kopce, na který vede delší cesta. Opomněl nám však sdělit (což udělal velmi prozíravě), že nás čeká téměř vysokohorská turistika. Také ráno byla obloha převážně zatažená a cesty byly kryty mlhou. |
Na cestu do lesa jsme vyrazili asi v 7 hodin a již v úvodu nám bylo divné, že turistický ukazatel neukazuje kilometry, ale hodiny. Po dvouhodinovém strmém stoupání lesem někteří cestu vzdali a vrátili se zpět k autům, většina však došla k zastávce zubačky, která vedla z druhé strany. Po odpočinku jsme se rozhodli jít dále na vrchol, který jsme čekali kousek nad zastávkou, kde však byla i nadále vytrvalá mlha. Po dalším hodinovém výstupu jsme stanuli na vrcholu - hora se jmenovala Schafberg a měřila 1782 m. Dozvěděli jsme se, že naše cesta započala asi v 800 metrech, máme tedy v nohách asi 1 km převýšení.
|
Na vrcholu se přiblížila 11. hodina, a doposud hustá mlha, která nás mírně deprimovala, se náhle začala protrhávat a pomalu se začalo ukazovat Slunce. Zpočátku přes protrhávající se mlhu, pak i přímo jsme mohli pozorovat počátky zatmění. Sestoupili jsme trochu pod vrchol, a s desítkami dalších návštěvníků jsme přes různá sklíčka i brýle, pozorovali tmavý kotouč, zakrývající Slunce. |
Teprve nyní jsme viděli, v jaké výšce jsme - dohlednost na okolní jezera a kolem lemující městečka a vesnice byla vynikající.
Pomalu se stmívalo a vše dostávalo zvláštní, poněkud nepřirozené zbarvení. I když bylo polojasno a Slunce zakrývaly sem a tam plující obláčky, stále, i těsně před 12.40 bylo vidět, jak na okolní krajinu svítí Slunce. Náhle však nastala skutečná tma, vysvitly hvězdy. Města a vesnice pod námi se rozsvítily pouličními světly, ale zejména tisíci blesky fotoaparátů. Silně se ochladilo a všichni s úžasem, za zvuků obdivných výkřiků, sledovali tento nádherný úkaz. Rakouský rozhlas před zatměním vysílal Beethovenovu Osudovou, v okamžiku zatmění přerušil na několik minut veškeré vysílání.
|
Rozednění přišlo opět naprosto náhle s prvními paprsky vysvitnuvšího Slunce. Ještě několik minut jsme fascinovaně pozorovali ustupující šero a návrat bílého dne. Napjaté očekávání povolilo a všichni s ulehčením a naplněni novým, naprosto nezvyklým zážitkem, který zřejmě mnozí viděli poprvé a naposledy (kromě těch, kteří se na příští zatmění dostaví na jih Afriky), si sdělovali své pocity. |
Výprava pomalu sestupovala z vrcholu a cestou potkávala řady dalších návštěvníků, mezi kterými byla hojně slyšet čeština. Teprve na úpatí hory, kde zůstaly auta, jsme za pěkného slunečného počasí viděli, na jaký strmý vrchol jsme se ráno vydali - mnozí děkovali mlžnému rannímu počasí, které zabránilo tomuto pohledu, neboť jinak by se asi na cestu ani nevydali. Pak již následovalo osvěžení v jezeru Mondsee a těžké rozloučení. Cesta nazpět již probíhala v klidu a za všeobecně dobré nálady. Všichni se těšili, jak jim jejich videozáběry a fotografie vyjdou.
Také plzeňští astronomové měli velké štěstí. Ti se vydali s dalekohledy a vybavením do Rumunska již týden předem, neboť technika si vyžadovala určitou péči a odborné ustavení. Zatímco do 10. srpna měli velmi pěkné a slunečné počasí, 11. srpna ráno je uvítal déšť a zataženo. Mraky se naštěstí protrhaly dopoledne a zatmění nebylo nijak narušeno.
Konec světa se tedy nekonal. Brzy poté však následovalo velmi ničivé zemětřesení v Turecku, poté v Athénách, otřes byl patrný na počátku září i v blízkém Německu a Francii. Můžeme v této souvislosti jen děkovat praotci Čechovi, že vybral pro svůj slovanský lid geologicky poměrně stabilní území.
-lš-
Foto (c) KPUFO, 1999
