Bílá paní z Valdeka 

Pověsti o Bílé paní hovoří o dceři pana Zajíce z Valdeka, prvního majitele hradu. Jmenovala se Zdeňka a prý vytrvale odmítala nápadníky. Otec vážně onemocněl a rodoví lékaři, pravidelně sem dojíždějící, si tentokrát nevěděli rady. Ale objevil se mladý ranhojič, znalý tajné medicíny a bylinek a pomohl nemocnému šlechtici. Krásná dcera se do mladého ranhojiče zamilovala, odjela s ním do Prahy a tam se o něco později vydal i její otec. Ten však náhodně při veřejné popravě zločince poznal v nápadníkovi dcery samého kata, chystajícího si nasadit kápi a vykonat ortel. Odmítl dát dceru nečistému katu a tak ze svatby sešlo. 

Po návratu na Valdek se však znovu roznemohl a zemřel. Krásnou Zdeňku do měsíce nalezli mrtvou v lesích pod hřebenem. Její duše nedošla pokoje, a tak byla vídána na hradě, později i na místě nálezu těla (označeného křížem), i v hlubokých lesích. Na hradě samém se zjevovala ve výklenku, měnila se v mlhu, plakala pod hradbami s malou rakví a mrtvým dítětem na rukou. Radí zoufalcům, pomáhá chudobným a potřebným. Zlé duše vytrvale trestá. Vysvobodit ji mohl jen ryšavý kněz z kláštera ve Svaté Dobrotivé. Posmrtná existence půvabné Zdeňky nepatří jen historii. Zjevení bylo zaznamenáno prý i v nedávno.

 Na hradě jsou prý i ukryté poklady. Leží prý v zasypaném sklepení, v bývalé chodbě tvaru písmene S. Nalézt jej může jen dítě kněze (?), zvláštním způsobem narozené. Je zvláštní, že i vysvobození Bílé paní je možné jen za pomoci kněze.