Bohučovice 1985

V malé vísce Bohučovice na severní Moravě počátkem 80. let, v domku uprostřed vsi bydlí rodina, jejíž jméno pro jistotu zatajím, abych z jejich života nedělal peklo. Pokud vím, příslušníci této rodiny si již zažili dost v dřívějších letech. O co vlastně šlo? Jednalo se o utržené tapety a likvidátorovi okresní pojišťovny začala být celá záležitost nějak podezřelá. Případ se dostal na veřejnost oznámením údajného pojišťovacího podvodu a jako takový byl vyšetřován. Prohlídkou domu totiž bylo zjištěno, že se nejedná pouze o odtržené tapety, ale i otlučenou omítku a další škody na zařízení domu a na majetku obyvatel. Tehdejší pohled na tento případ byl poplatný své době, zejména když celý jev kulminoval právě v době, kdy probíhaly krajské sjezdy KSČ. Mocenské složky, zejména státní bezpečnost, byly zcela bez sebe při pomyšlení, že by existovalo něco nevysvětlitelného, něco neuchopitelného, něco vymykajícího se řádu tohoto světa. (1)

Před vánocemi roku 1985 se začaly dít prapodivné věci v jednom rodinném domku ve vesničce Bohučovice na Opavsku. Probíhající jevy, které zařazujeme do spontánní psychokineze se v počáteční fázi nejevily pracovníkům sledujícím dlouhodobě tuto problematiku jako nic příliš výjimečného, ale intenzita jevů se stupňovala, až došlo k úkazům zcela mimořádným. 

Ve dvoupodlažním rodinném domku byly dva byty. Větší byt byl v přízemí, kuchyň a dva pokoje, byl obývaný pouze jednou osobou, dědečkem. V menším, mansardovým bytě v prvním poschodí bydlela tříčlenná rodina, dědečkův syn, snacha a jedenáctiletý vnuk. 
Nejprve se začaly na nejrůznějších místech v kuchyni odlupovat, nebo spíše kroutit tapety, přičemž vrstva s lepem zůstávala na stěně, asi jako když se špatně odlepí známka. Parapet pod oknem se uvolnil a na jedné straně vysunul. Ve venkovním okně se objevil otvor jako po průstřelu, nikoliv však v okně vnitřním, které bylo rovněž zavřeno. Příslušník kriminální policie konstatoval, že vzniklý otvor nebyl pro průstřel typický. 

Obdobný otvor se objevil i ve dně porcelánového hrnečku. Podle okresního náčelníka VB v Opavě se jednalo o další anomálii, protože při průstřelu by se musel hrneček rozpadnout. Dále opadávaly kachličky kolem kamen, posunula se těžká kredenc, stolička přistála na kuchyňském stole. Ve spíži spadly sklenice se zavařeninami, posunuly se regály, které byly upevněny do zdi. V koupelně se posouvaly předměty. V pokoji, ve kterém dědeček spával, se posunul starý příborník a před zraky obyvatel se zase vrátil na původní místo. Posunul se stůl a mnohokrát i prádelník. Bicí nástěnné hodiny několikrát spadly, a proto byly, když se při posledním pádu vysypalo sklo, již ponechány na zemi, kde se pak mnohokrát samy pohnuly. 

Ve vedlejším pokoji, kde dříve spali dědeček s babičkou a kde od smrti babiččiny smrti nikdo nebydlel, se nedělo nic. Pouze těžký květináč s tchyninými jazyky, které dědeček chodil do pokoje denně zalévat se sesouval z nočního stolku buď na postel nebo na zem, aniž by se přitom rozbil. Ve sklepě srovnaná polena se sesypala, a to pouze jen ta část, kterou srovnal dědeček, ta, kterou srovnal otec se synem, zůstala netknutá. V jednom případě vylétlo polínko a udeřilo dědečka do holenní kosti. 

Toto vše probíhalo do vánoc. K případu jsme byli pozváni doc. MUDr. Josefem Klapetkem, CSc., neurologem z lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, a starostou příslušného MNV. Protože občas byly prováděny odstřely v lomu, i když vzdáleném, bylo zjišťováno, zda neprobíhaly ve dnech psychokinetických úkazů. Také Geologický ústav na dotaz MNV sdělil, že ani v nejbližším ani vzdáleném okolí nedošlo tehdy k žádnému seimickému otřesu. 

Pracovníci MNV nám předložili protokol o úkazech, kterých byli sami svědky - např. těžký mosazný tác, který ležel před dědečkem a vnukem, pojednou zmizel, což bylo současně doprovázeno ranou, a objevil se najednou za jejich zády. Neviděli jej však letět. 

Ráno 4. ledna 1986 po šesté hodině ráno nám volali z MNV, abychom co nejdříve přijeli. Před desátou jsme již byli na místě. Dozvěděli jsme se, že krátce před šestou hodinou ranní začalo na 21 místech dědova bytu spontánně hořet. 

Povolanými kriminalisty nebylo nikde nalezeno nic, čím by mohl být oheň způsoben. Pohovka hořela zevnitř, ohořel i nábytek z tvrdého dřeva. Stav ohoření byl takový, jako by někdo použil na chvíli nejspíše plamene autogenní svářečky. Ohořelé silonové záclony, z části ohořelé pyžamo nacházející se ve skříňce na lůžkoviny, ohořelý prádelník a v něm hořící prádlo. Všechno bylo rychle vyneseno na dvůr, právě sněžilo. 

Když jsme přebírali jednotlivé kusy prádla např. složený ubrus, který se zdál nepoškozen, zjistili jsme po jeho rozložení, že byl propálen zevnitř. V příborníku jsme spatřili ohořelé sáčky s cukrem, aniž by uvnitř byl požár patrný. 

Zanedlouho přijeli kriminalisté, kteří končili noční službu. Jeden z nich se posadil v kuchyni naproti ledničce. Dědův syn ji otevřel, chtěl připravit chléb s máslem a se salámem, který byl uložen v horní části ledničky. Kriminalista nabídnuté pohoštění nejprve odmítl, pak ale prohlásil, že by si přece jenom něco vzal. Lednička byla otevřena znovu a přítomní uviděli nyní již ohořelou umělou hmotu v její horní části, dokonce i ohořelá kolečka salámu a papír, ve kterém byl salám zabalen. Po celou dobu, kdy se děly popsané jevy, nevzdálil se kriminalista ani na chvíli ze svého místa. 

Stojí jistě za zmínku, že v téže době došlo ke spontánnímu hoření v Polsku, a to sice ve spojitosti s děvčátkem v pubertě, a na Ukrajině v souvislost s chlapcem v pubertě. 

Chlapec v pubertálním věku jako předpoklad pro vznik projevujících se fenoménů, věku jako předpoklad pro vznik projevujících se fenoménů např. psychokinese, spontánní hoření, apod., zde v našem případě skutečně byl. Hoch byl ovšem zcela vyrovnaný, žádný stresový stav nebyl zjištěn. Na základě jiných případů jsme však již věděli, že on sám může být jen nositelem energetického zdroje, ale nemusí být spouštěčem psychokinetických efektů.

Vše se zdálo být zaměřené proti dědečkovi: spontánně hořelo na místech, o která se denně opíral, vznítily se záclony, které denně odhrnoval, jeho oblečení, atd. Vztah vnuka k dědečkovi byl však přátelský. Provedli jsme akustický záznam i videozáznam jejich rozhovoru a pak jsme si jej opakovaně pouštěli a analyzovali. Žádné napětí mezi nimi jsme však nezaznamenali. 

Nakonec jsme viníka nebo spíše viníky objevili - zjistili jsme totiž dlouhodobý, podvědomé krajně napjatý vztah mezi tchánem a snachou. Tchán byl svým způsobem dominantní a egoistickou osobností. Snachu si posílal pro nákup a pak jí vše do haléře přepočítával. Mladá rodina si také přirozeně zasloužila bydlet ve větším přízemním bytě, ale na výměnu tchán nepřistoupil. Přitom schraňoval spoustu zbytečných věcí, dokonce i potravin, včetně např. zavařenin, které nikdy nemohl zkonzumovat. 

Snacha byla dlouho velmi trpělivá, tolerantní a ochotná, ale utajovaná nespokojenost v ní narůstala, až došlo k oné příslovečné "poslední kapce" - před vánocemi požádala manžela, aby vytapetoval jednu z místností. Odmítl s tím, že tapetovat neumí, ale dva dny na to vytapetoval dědovi kuchyň. A za několik dní poté se začaly dít všechny ty prapodivné úkazy, od sloupávání tapet až po samovznícení věcí. 

Uvažovali jsme rovněž, že by zde mohlo působit případně i začínající klimaktérium chlapcovy matky, protože i v tomto období, kdy dochází k energetické přeměně organismu, dochází k projevům spontánní psychokinese.

Podle: Rejdák, Z.: Perspektivy telepatie. Eminent, 2. vyd. Praha, 1995