KPU Kladno

Energie Země, geopatogenní zóny, feng-šuj, dračí žíly, telurické proudy - to je jen několik z mnoha názvů označujících patrně jeden jediný jev. Země pod našima nohama si žije vlastním životem a proudí v ní podivné, vědeckými přístroji nezměřitelné energie a proudy.

Což by nevadilo, kdyby se to nás, lidí, netýkalo. Jenže tyto zemní energetické proudy působí na každého z nás, někdo si to uvědomuje, někdo ne, někteří lidé jsou dokonce schopni tyto proudy identifikovat a zjistit, zda člověku na tom kterém místě škodí, či pomáhají. Naši předkové navíc věděli, že zemní proudy je možné usměrňovat a ovlivňovat. Činili tak jednoduše - do země zaráželi obrovské kameny, megality, vztyčovali menhiry, stavěli kromlechy a dolmeny. Tyto stavby sloužily zřejmě více účelům najednou a my jsme dnes schopni identifikovat jen některé z nich. Podle jedné z teorií síť menhirů mohla zemní proudy harmonizovat tak, aby neškodily, energie Země se přelévala od jednoho kamene k druhému, na určitých místech se shromažďovala a na jiných zase unikala do okolního prostoru. Celé to vlastně připomíná jakousi zemní akupunkturu. Takto usměrňovaná zemní energie se také projevuje navenek, možná i trochu jinak, než to dávní stavitelé sítě předpokládali. Jedna z teorií vysvětluje vznik kruhů v obilí právě jako výsledek působení těchto zemních proudů, vždyť ty nejkrásnější anglické piktogramy vznikají nedaleko Stonehenge. Ve Francii se vypráví dnes už legenda o tom, že když byl jeden z tamějších menhirů vyvrácen, celá oblast byla náhle a nečekaně zatopena. A kolem obrovských megalitických staveb je často vídáno také UFO. Ne sice přímo létající talíře s mimozemšťany, ale světelná tělesa neznámého původu, která jako by sledovala neviditelné pozemní linie.

"HVĚZDA" U RAKOVNÍKA

Dva takové případy se vyskytly i v okolí našeho největšího menhiru stojícího na poli vedle silnice z Klobuk do Telce na Rakovnicku. K prvnímu takovému případu došlo 22. 4. 1994 v jedenáct hodin večer. Pan František B. z Pozdeně projížděl obcí Klobuky a odbočoval směrem na Hořešovice. Po odbočení si na obloze povšiml zvláštní hvězdy, která byla pětkrát jasnější, než hvězdy bývají. To ho zaujalo natolik, že zastavil, vypnul světla i motor a neobvyklý úkaz pozoroval. Hvězda stála asi minutu na místě a svým tvarem připomínala polokouli s jakýmsi plamínkem nahoře, prostě vypadala jako vrcholek věžičky nějakého pravoslavného kostela.

TMAVÝ TROJÚHELNÍK

Potom se „hvězda“ vydala směrem k panu B. A ten pod ní rozeznal jakési dlouhé křídlo a za křídlem následoval tmavý trojúhelník letící základnou napřed. A to ještě nebylo všechno. „Pak se náhle na hraně křídla rozsvítilo 10 až 15 reflektorů. Kužel světla šel k zemi v úhlu asi 45 stupňů a paprsky světel jsem viděl asi do jedné třetiny vzdálenosti od křídla k zemi. Ty dvě třetiny k zemi byla tma. Neviděl jsem ani osvětlenou zem. Výšku jsem odhadoval tak na 2000 metrů a letělo to rychlostí jako kluzák nebo lehké sportovní letadlo. Letělo to naprosto bezhlučně. Světla reflektorů svítila stále, až jsem je měl z dohledu,“ uvádí pan B. ve svém dopise otištěném v Magazínu 2000. Dodává ještě, že celé to muselo být velké jako dvě nebo tři dopravní letadla vedle sebe, že byla jasná obloha bez mraků nebo mlhy a že celé pozorování trvalo celkem asi šest minut. Když se potom později podíval na mapu, zjistil, že těleso letělo ve směru od Žatce na Kralupy.

Něco podobného zažila také Hana Jenčíková ze Slaného, která se s manželem vracela autem 1. ledna 1995 z oslavy v obci Lkáň. Bylo tři čtvrtě na pět ráno, když si u zříceniny hradu Házmburk povšimla jasné svítící skvrny obdélníkového tvaru stojící nad obzorem. Svítící obdélník potom auto doprovázel celou cestu přes Evaň, Peruc, Klobuky a Třebíz až do Slaného. V dopise uveřejněném opět v Magazínu 2000 píše: „Žádným rozumným způsobem jsme si zářící obdélník nemohli vysvětlit. Manžel odhadoval, že předmět byl ve výšce 150-200 metrů nad zemí a asi 5 km daleko. Plul stále po naší levé straně... jeli jsme asi osmdesátikilometrovou rychlostí... kolem předmětu byla jasná záře, která ovšem neumožňovala pozorování ani pod ním, ani nad ním. Objekt nebyl spojen se zemí světelným kuželem.“ Svítící obdélník auto doprovázel tři čtvrtě hodiny a odloučil se od něj až na okraji Slaného, kdy pokračoval dál, snad směrem na Prahu.

Oba případy mají několik věcí společných. Především svítící objekty přelétávaly v těsné blízkosti klobuckého menhiru. Přitom lokalita, kde byly oba svítící objekty pozorovány, je menhiry přímo posetá. Jsou uspořádány do linií a kružnic a samotný podrobný popis této sítě by vydal na rozsáhlejší studii. My se spokojíme s tím, že první UFO letělo ve směru Žatec-Kralupy a na své cestě minulo ještě další čtyři menhiry - v Drahomyšli, v Kvílicích, v Dřínově a ve Slaném (Slánská hora). Druhé UFO mohlo „potkat“ nejméně tři další menhiry - opět ten na Slánské hoře a dále ve směru na Prahu na Vinařické hoře u Slaného a v Horoměřicích. Na trase tohoto druhého UFO se také objevily kruhy v obilí - jeden v létě 1994 u Slaného v Netovicích a druhý o rok později za Prahou, v Říčanech, v roce 1995.

DOČKÁME SE PŘEKVAPENÍ?

Právem namítnete, že předložená hypotéza má mnoho nedostatků. Tím hlavním je to, že si nemůžeme být jisti, kudy přesně oba neznámé objekty letěly. Spoléháme jen na subjektivní odhad pozorovatelů, a ten může být nepřesný. Druhým problémem je fakt, že síť menhirů v Čechách, pokud kdy skutečně existovala, se dochovala jen zlomkovitě a mnoho menhirů je nenávratně ztraceno. Pokud jde o kruhy v obilí, je někdy těžké rozhodnout, které jsou tzv. pravé a které jsou padělky. Zbývá poslední problém - a ten řešitelný je. V Čechách existuje několik na sobě nezávislých databází údajů: o UFO a o menhiry se stará J. Zeman, kruhy v obilí mapují opět Projekt Záře a soubornou práci na toto téma chystá Klub psychotroniky a UFO z Plzně (L. Šafařík). Kdyby se podařilo všechny údaje porovnat co do místa, kde se jednotlivé úkazy vyskytly, mohli bychom dojít k opravdu zajímavým výsledkům.