Jihlavská záhada …

Tento rok to je již 10 let, co došlo k zachycení záhadného úkazu – v jihlavských podzemních chodbách byl nafilmován jakýsi záhadný stín.

Kolik velkých záhad zažije člověk za celý život? Jednu? To je úspěch. Dvě? I to je fantastické. Mnozí lidé za celý život ani jednu.

Ale stačí jediná noc zkušeného reportéra, a výsledkem je nesmrtelná záhada. Redaktor S. Motl se šel vyspat na svatojánskou noc do jihlavského podzemí – a světe div se – nafilmoval hned dvě záhady. Jednu známe z pořadu TV Nova „Na vlastní oči“ – jde o onu podivnou postavu. Druhá je jakýsi podivný obláček, který prý byl tak fantastický, že se prý díky zásahu televizních dramaturgů ani na obrazovky nedostal. Navíc je tu i záhada další – přístroje prý nepracovaly správně, kamera zaznamenala noční procházku reportéra, na kterou si nepamatuje, atd., atp.
Co se ve skutečnosti stalo? Diskuse k těmto úkazům nikdy neproběhla, nedošlo k žádnému serióznímu zkoumání toho, co se stalo. Soudě podle ohlasů, široká medializace úkazu přitáhla hlavně fantasmagoristy všech odstínů.

Proč se dosud nepodařilo cokoli vysvětlit? Šlo o astrální úkaz, přízrak, nebo jen stín? Všechno totiž stojí i padá na osobě pana Motla, dosud považovaného za seriózního reportéra, známého z mnoha reportáží různých zaměření.

Poslední zkušenosti však vedou k tomu, že je možné přistupovat k úkazu i úplně jinak – tedy, že šlo od počátku o podvod. Jak to všechno začalo?

O jihlavské svítící chodbě poprvé začal mluvit badatel Ing. Ivan Mackerle, a to právě v našem časopise ZAZ č. 1/1995. Vycházel tenkrát z informací od místních správců podzemí, že svítící chodba svítí stále, což mu připadalo podobné s legendami o podzemní říši Agharti. Avšak již brzy se ukázalo, že to není pravda. Chodba svítí jen díky předchozímu osvitu a po nějakém čase již nesvítí. Je to tak díky speciálnímu nátěru, pocházejícímu z dob 2. sv. války. Ing. V. Patrovský, který provedl příslušné zkoušky, měl dokonce krabičku podobné látky ještě z válečných let doma schovanou.
Zveřejněním výsledků badatelské činnosti (a plnou zprávu o jihlavském podzemí uvedl opět náš časopis ZAZ č. 2/1997) by mohla záhada skončit. Ale nestalo se tak. Sdělovací prostředky pracují s určitým, snadno postřehnutelným zpožděním. Během řešení záhady si nevšímají seriózní badatelské činnosti, a střízlivé posouzení faktů jim nestačí.
Jihlavská chodba se tak dostala do zorného pole reportéra Stanislava Motla a tak došlo k prvnímu natáčení pořadu z podzemí. Zatímco v TV pořadu „Na vlastní oči“ vše bylo prezentováno tak, že vše se odehrálo jedinou noc, nestalo se tak.

Jak popisuje J. Svrčková v knize „Jihlavské podzemí – čí rozmar prožíváme“ (EMS, Jihlava 1998), první natáčení se uskutečnilo na jaře 1997.

Do Jihlavy tedy dojel S. Motl se čtyřčlenným štábem, dále Ivan Mackerle, Jenny Nowak, a M. Lowová. Je zajímavé, že automatické kresby astrálních útvarů, které při prvním natáčení nakreslily Jenny Nowak a M. Lowová, byly vždy předkládány jako velmi podobné. V knize se však na str. 70 dozvídáme, že obě působily v Jihlavě společně. Je vyloučené, že obě pracovaly samostatně, bez dozoru druhé? Tomu může věřit snad jen blázen. Koneckonců, společný postup obou je popsán na následujících stranách. Dá se tedy mluvit o nějaké „podobnosti“?

Ale kresby „něčeho“ se přece jen podobaly – tomu, co pak bylo později nafilmováno.

Došlo tedy k prvnímu přespání S. Motla v podzemí. Jediný podivný zážitek měl prý ve snu. To ovšem na reportáž nestačilo, jak sdělil autorce knihy o potížích s uvedením reportáže v telefonickém rozhovoru (Dalo by se říci, že normální reportáž neměla na Nově šanci.) A tak požádal o další přespání, tentokrát na 21.6.1997, na Svatojánskou noc. Tak se také stalo a došlo k natočení stínu. V rozhodující chvíli kamera selhává, magnetofon vůbec nefungoval. (s. 79)

A tak došlo k uvedení reportáže. Všichni si pamatujeme charakteristický hlas R. Johna, který jím oznámil, že „to, co se podařilo natočit reportéru Motlovi, je … šokující.“

Senzace to skutečně byla. Zajímavá je však reakce J. Svrčkové, která byla všeho od počátku svědkem: „Nevěděla jsem, co tím vlastně chtěli říct ... To bylo hrozný.“ (s. 84)

Reportáž vyvolala senzaci, příliv návštěvníků do podzemí. Reportáž se prý promítala až v Kanadě a poté někde odeznělo, že svítící chodba je radioaktivní a tak příliv turistů ze zahraničí polevil.

Od počátku se objevily pochybnosti o reportáži. Když si vše připomeneme, je asi pochopitelné, že k nějaké „pořádné“ záhadě dojít muselo – stůj co stůj, aby k uvedení reportáže došlo. A tak prostě záhada „musela“ vzniknout. Přítomný magnetofon samozřejmě nesměl zachytit přípravy a tak opět „záhadně“ nefungoval. To, co bylo natočeno se „podobalo“ kresbám senzibilek. A o onom záhadném „obláčku“ se v knize vůbec nehovoří. Ten sice v TV neprošel, ale nikdo ze záhadologů se o záznam nestaral, aby ho prozkoumal. A pokud ano, první výmluvy byly, že po rozdělení Novy vše zůstalo u starých producentů, a poté, že se vše nemůže najít.

Jisté je, že reportáž způsobila rozkol v Jihlavském netopýru a tak Město Jihlava podzemí odebrala tomuto sdružení a věnovala je sdružení George Agricola.

Pokud dnes navštívíte jihlavské podzemí, vykládají se tam nesmysly o prosakujícím fosforu z hrobů, který svítí. Výsledky badatelské práce, vykonané před 10 lety ještě Ing. Patrovským tam nikdo nezná. Všechno přehlušila nesmyslná reportáž.

Komu to vše prospělo? Podívejme se na jednotlivé účastníky této hry. Komu natočená senzace prospěla?

Jihlavskému Netopýru? Reportáž vnesla mezi členy rozkol a péče o podzemí jim byla odebrána.

Badatelům v oblasti anomálních jevů? Mohli tak maximálně žasnout nad záhadným záběrem. Nikdy neměli k dispozici tento materiál k odbornému prozkoumání.

Veřejnosti? Vstupné do podzemí se několikanásobně zvýšilo.

Novináři? Ano, měli svoji reportáž a senzaci, kterou mohli prodávat dál. Vzniklo množství článků, S. Motl přednáší, píše sérii článků o záhadách do Fantastických Fakt, vydal knihu.

Stará zásada římského práva říká: „Komu prospívá zločin, jako by jej spáchal.“

Chronologie

1995 – Ing. Mackerle píše o svítivé chodbě v Jihlavě, dává jí do souvislosti s podzemní říší Agharti (ZAZ 1/1995)

Únor 1996 – článek Ivan Mackerle : Tam dole kámen svítí (Květy 6/1996)

prosinec 1996 - v časopise Koktejl vyšel článek od Zbyňka Pavlačíka Za záhadným světlem, kde autor článku popisuje analýzu luminoforu z jihlavského historického podzemí.

Březen 1997 : Patrovský, V.: Tajemství svítící chodby odhaleno. (Spirit č. 12/1997)

1997 – Přeučil, T.: Kdo objeví záhadné jezero? Blesk magazín (datum ?)

Duben 2007 – Mackerle, Ivan: Zpráva o průzkumu svítící chodby v Jihlavě. Historie řešení problému, průzkum svítící chodby - fyzikální část, parapsychologická část, jednotlivé výpravy, výsledky laboratorních měření, analýza luminiscenčního materiálu, nákresy, mapky a grafy. ZAZ č. 2/1997)

13.5.1997 - první noc S. Motla v podzemí. (4 členové TV štábu, Jenny Nowak, I. Mackerle a M. Lowová.). Má podivné sny. Na záběru z kamery těsně před 3 hodinou se ukazuje, že vystupuje ze spacáku, a náhle mizí. V dalším záběru je zase ve spacáku. Senzibilky malují „bytost“. Připravená reportáž prý pořád není ono, pořád jí něco chybělo. (1)

20.-21.6.1997 - druhá noc S. Motla v podzemí. 3 hod. – oblak z jakési mlhoviny ve tvaru menší postavy, zmizel ve skalní štěrbině. Před 4 hod. – silný zvuk. Ráno sdělil, že oba úkazy se prý do reportáže nezařadí z obavy, aby je někdo neobvinil, že jde o podvod. 4:30 – spatřen stín lidské postavy s hranatou hlavou, který se pohybuje. Zapnutí kamery, ale ta nefunguje. Ve střižně se ukáže, že stín byl nafilmován ještě 2 s. před zapnutím kamery. Magnetofon, který měl nahrávat zvuky, nenahrál vůbec nic.

Červenec 1997 – 4:30 – termokamera zaznamenává prudkou změnu teploty, trvající 6 minut. Motl: „Když jsem tam byl tu třetí noc, tak jsem ty stíny viděl dva.“ (2)

Speleo č. 25 - Dodatek ke zprávě o průzkumu svítící chodby v Jihlavě (Viktor Goliáš, Ivo Hlásenský, Walter Pavliš)

Speleo č. 26 uveřejňuje článek – Distancují se od ducha!“ (autor wc – zřejmě Václav Cílek) „Po odvysílání pořadu televize Nova o jihlavském katakombálním duchovi se ozval rozčilený jihlavský jeskyňář J.Lang s oficiálním dementi, že s takovými ptákovinami nemají skuteční jeskyňáři nic společného.“

13.9.1997 - Zpráva o výzkumu paranormálních jevů v jihlavském podzemí (I. Mackerle)

29.9.1997 – geofyzikální měření, vrty nic nezjišťují

Říjen 1998 – Motl, S.: Nejdelší noc. FF 10/1998

1998 – vychází kniha (1) Svrčková, J.: Čí rozmar prožíváme? Jihlava, 1998

1999 – vzniká o.s. George Agricola. Pro neshody s vedením města se o podzemí nestará již Jihlavský netopýr, ale o.s. Agricola

Září 2000 – Přednáška Motla na vlašimských „Mezních otázkách astronomie“ (2)

2004 - Vychází kniha S. Motla: Strážce brány : tajemství jihlavských katakomb a jiné nevysvětlitelné příběhy. X Egem, Praha, 2004