Tajemství hradu Lichnice

Zříceniny hradu Lichnice

Podle pověsti se zdejší pán zabil pádem do Lovětínské kaple, na okraji dnešní vsi Podhradí. Jeho dcera Milada vyhlásila, že si vezme za manžela toho, kdo se na něm dokáže třikrát otočit i s koněm na osudném kameni. Mnoho mladíků skončilo s přelámanými údy na dně rokle. Až jeden z rytířů v masce to dokázal. Miladě se líbil, ale rytíř strhl kuši a se slovy "To je za mého bratra" vstřelil šíp Miladě přímo do srdce. Než se všichni vzpamatovali, ujel. Byl to prý bratr jednoho ze zabitých mladíků. Než učinil osudný krok, prodal vše co měl, a nechal vsadit do podkov svého koně diamanty.

Na osudném  kameni, který se jmenuje Dívčí, jsou dodnes znatelné stopy podkovy.

A jaká je skutečnost ?

Podle všech zápisů se na Lichnici nikdy nevyskytovala žena jménem Milada. Ani o kruté soutěži není v letopisech ani zmínka.

Během druhé světové války byla na hradě hledána voda proutkařem. Jeho virgule vodu sice nenašla, ale v místě válcové věže nad Lovětínskou roklí se točila jako zběsilá. Na co proutkař reagoval ?

Nešlo spíše o symbolické vyjádření jiných, spíše přírodních procesů ?

Zazděná Kateřina

Podle zápisů Mikuláše Dačického z Heslova byla zde na Lichnici zazděna před vánocemi roku 1507 Kateřina, žena tehdejšího pána Mikuláše Trčky z Lípy, za svoji nevěru.  O hlavu přišel i její milenec Zdeněk Šarovec.

Podle pověsti se však Kateřina scházela pouze se svým bratrem, který se vrátil z cest a ze zazdění jí pomohli ven věrní služebníci.

Kostra zazděné ženy se však našla při rekonstrukci nepříliš vzdáleného hradu Lipnice. I ten ve stejné době vlastnil pan Trčka. Mikuláš Dačický se prý při popisování této události přepsal o jedno písmeno.

Podzemní chodby

Podle pověsti vznikla ves Třemošnice tak, že při dobývání hradu Světlík z něj uprchly tři dcery hradního pána. Každá zachránila mošnu peněz - tyto "tři mošnice" byly základem nové vsi, kde dívky nalezly svůj domov.

Pod hradem jsou hluboká sklepení, a podzemní chodby vedou prý až pod Oheb.

Podle : Vydrová, L.: Nešťastné paní lichnické. Květy č. 36/1998