Vize nebo skutečnost ?

"Já se mohu zmínit o jedné opravdu záhadné věci, na kterou myslím dodnes, ale stále nemohu na nic přijít.

Tato událost se stala někdy na jaře v roce 1993. Píši záměrně "někdy na jaře" neboť dodnes vůbec nevím, který den to bylo, kolik bylo hodin a který to byl měsíc toho roku. Vím jen, že bylo hezky, teplo, na stromech již listí, ale kapradí, ač bylo již vztyčeno, nemělo ještě zcela rozvinutý vršek.

Jelikož se rád pídím po dobách již dávno minulých v mém okolí, narazil sem na jméno Ratzowelle - Rachvala, což byla jakási tvrz, jenž stávala kdesi v místech dnešních lesů a rybníka, asi 3 km severně od Žandova. Tehdy jsem šel k tomu rybníku, což je nejdříve úzkou silnicí směrem na obec Volfartice ze Žandova, ale po oněch 3 km se ze silnice jde do lesa. Po levé straně jsou skály a v těch místech jsem to znal. V jiném místě, ale na stejné straně, tam jsem ještě před tím nebyl. Řekl jsem si proto, že se tam podívám.

Zašel jsem proto do těch míst a myslel jsem přitom na to, zda tam nenajdu něco, co by se mohlo vztahovat k oné tvrzi.

Všude skály, mezi nimi již dnes neznatelné nebo jen částečně znatelné stezky, které zde upravili Němci, jakožto původní obyvatelé Sudet, kteří si i dnes potrpí na podobná místa pro rekreační využití.

Teď si představte, že jsem došel k jinému skalisku po levé straně. Překročil jsem jeden z balvanů a otevřela se přede mnou malá planina, ohraničená po pravé straně pěti duby. Ta planina byla zcela čistá, bez větví, kamenů, nebo listí. Uprostřed nádherně zachovalá, kamenem dlážděná pěšina a zcela čistá, jakoby ji někdo důkladně zametl. Došel jsem tedy na ni a otočil se na skálu.

V ten moment jsem nevěřil vlastním očím. Objevila se přede mnou kamenná brána, či spíše kamenná vrata a zmíněná pěšina vedla do jejich středu. Ona vrata byla porostlá jemným mechem, na který jsem dlaní sahal, v naznačené mezeře byl cítit proudící studený vzduch, jak jsem se přesvědčil.

Říkal jsem si - jak to asi zavírali, když tu nejsou žádné úchopy nebo něco podobného. Ještě jsem ze srandy nahlas řekl : "Sezame, otevři se." Samozřejmě se nic nedělo. Potom jsem si řekl, že se sem ještě později vrátím, ale že teď půjdu výše, podle naznačených kamenů vpravo, kde nahoře vede cesta a kde jsem ti již znal.

Odešel jsem tedy a myslel jsem si, jak to, že o této bráně nikdo nemluví a neví ? Že by Právě v těchto místech byla část oné tvrze ? Ale zase by se o tom vědělo.

Takto jsem přemýšlel, ale na nic jsem nepřišel. Nakonec jsem se za celý zbytek roku do těchto míst nedostal. Za to ten samý rok, 10. října 1993 v 10:30 hod., což byla sobota, jsem se vyboural na horském kole a to tak, že jsem poté strávil 3 měsíce v nemocnici zavěšen pravou nohou na 15 kg závaží, strávil jsem v nemocnici Štědrý den i Silvestra a byl propuštěn až 6. ledna 1994.

Poté jsem marodil až do poloviny června 1994. Nejdříve jsem chodil sotva o berlích, potom už o holi. S tou holí jsem chodil také pomalu a opatrně, protože hrozilo, že když upadnu nebo šlápnu jinak, než by se mělo, zlomenina praskne a půjdu znovu do nemocnice. Měl jsem totiž tříštivou zlomeninu krčku pravé nohy a rozpůlenou stehenní kost podélně až ke kolenu. To jsem dostal jen smyk v zatáčce a z kola jsem spadl ani ne z metrové výšky. Jenže nepatřím mezi ty hubené a tak to bylo o to horší.

Sotva jsem se mohl belhat o holi, vypravil jsem se do oněch skal s bránou, na což jsem, myslel po celou dobu mého pobytu v nemocnici. Šel jsem opravdu pomalu, neboť mne to dost bolelo. Došel jsem až pod ono místo v lese - spodní cestou - a k té skále je to zhruba 100 m. Jindy bych tam byl co by dup, ale o holi a s tou nohou jsem to šel půl hodiny. Koukal jsem, jak šlápnout, abych se nepřevážil, nebo se mi nevrtla noha, ale stoupal jsem po suti stále k té záhadné "bráně".

Když jsem se tam celý zpocený dobelhal, tak jsem opět nevycházel z úžasu. Místo té brány tam byla prachobyčejná skála, jakých je v tamním okolí několik. Pěšina sotva znatelná, a na plošině plno kamenů, listí a větví. Po nějaké bráně ani stopy.

Dodnes na to myslím a nic mne nenapadá. Dostal jsem se snad do jiné doby ? Protože vím, že jsou věci mezi nebem a zemí, ne, že nejsou. Určitě se mi to nezdálo, jak se mě snaží přesvědčit někteří a určitě jsem nebyl někde jinde, jak mi tvrdí zase jiní. Přece musím vědět, kde jsem byl a co jsem viděl.

Také je tu možnost, že jsem si všechno vymyslel, ale o nějaké senzace nestojím, abych byl třeba slavný.

Dodnes nevím, co s tím. Byl jsem i za farářem v Horní Polici (obec 2 km od Žandova). Nejsem pobožný, jenže já již nevím, koho bych se na to měl zeptat. Farář mi to vysvětlil po církevním způsobu. Měl jsem obyčejné vidění, což prý bylo varování, že se mi něco přihodí a to, že jsem se vyboural na podzim na kole, tak to prý bylo ono.

Vidění to však zcela jistě nebylo, když jsem sahal na ta vrata porostlá jemným mechem a ve škvíře mezi vraty a kamenným obloukem jsem cítil proudící studený vzduch. Napadne snad Vás nějaké vysvětlení ?"

Z dopisu Vlastimila H., Žandov (1)

Dopisů, jako je tento, přichází do badatelských spolků, i do redakcí záhadologických časopisů mnoho. Někomu poslouží jako levný zdroj pro publikační činnost, což se lehce zamaskuje tvrzením, že publikováním se s příběhem seznámí širší veřejnost, a ti, co dosud takové příběhy utajují, ztratí ostych a se svými příběhy se rovněž svěří. Ovšem ten, který takový dopis napíše, očekává něco jiného - to, co je v poslední větě : Jak takový zážitek vysvětlit ? Kdo se ujme tohoto úkolu ? Kdo na to má kvalifikaci ? Schopnosti ? Něco jiného je v oblasti UFO, anomálních jevů psychotronického charakteru, případů poltergeist apod. jevů, kterých je velké množství popsáno v literatuře. Badatel pak může najít odpověď v činnostech předchozích výzkumníků, vysvětlení svědkovi pak nedá příliš práce.

Něco jiného je vysvětlení případu, který nemá dosud obdobu. Kde začít ? Obhlídkou místa ? Na místě však dnes již není nic, co by cokoli anomálního připomínalo. Přizvat psychotronika? Zjistí výrony energií, jeho citlivý organismus znásobený pomůckami nějak zareaguje. Ale ať ten řekne cokoli - pomůže to k vysvětlení ? Kde vzít ověření jeho tvrzení ? Ano, je pochopitelně možné účel a smysl návštěvy takového místa zatajit - ale copak je to možné ? Každý pozná, že na některé místo se nejde jen tak z rozmaru.

Druhá možnost je podrobit zkoumání samotného svědka - byl v jiném stavu vědomí ? Vnímal jinou realitu, ať už v čase nebo v symbolickém vyjádření ? Vnímal vůbec nějakou realitu, nebyla to jen vize ? S tímto vysvětlením se již svědek setkal. A není spokojen.

Pak už nezbývá než úplně popustit uzdu fantazii. Je na místě vstup do jiné roviny času a prostoru ? Je svědek "vyvoleným", tedy tím, který může takové cesty podnikat ? Co jej k tomu předurčilo ? Může se to stát opět ? Na stejném místě nebo to bude jen záležitost daného svědka ? Kdo to rozhodne ? Existují vůbec nástroje a mechanismy, či jen pouhé teorie, které by cokoli z toho ověřily ? "Ověřením" nemyslíme to, že se vezme subjektivní vyjádření kohokoli a podepře se autoritou kohokoli. Pokud jde o "ověření", pak máme na mysli skutečně nezávislé informace, či fakta, která by se shodla či spolu dostatečně souvisela tak, aby bylo možno zážitek vysvětlit. Lze hledat za pomocí astrologie, numerologie, jasnovidectví, symbolice, v geomantii, v teorii systémů linií ley-lines ?

Nemylte se, vážení čtenáři, to vše již bylo podniknuto. Přesto zde dosud není jednoznačná odpověď. Zbyl jen záhadný zážitek, který není vysvětlen. A co nejdůležitější pro badatelskou obec - není ani metodika, jak podobné problémy zkoumat.

Obracíme se proto na Vás, vážení čtenáři. Prolistujte svoji literaturu, pokuste se najít podobný případ. S Vaší pomocí začneme znovu. Tento článek nebyl uveden proto, aby zaplnil stránky tohoto časopisu, ani za něj nebyl nikdo honorován. Ostatně, již převyprávěný byl uveden v časopise (2) i v televizi (3). Byl veden v plném znění, neupravovaný jen proto, aby každý měl možnost přímo a bez zprostředkování zážitek posoudit. Očekáváme Vaše náměty a příspěvky k řešení.

Kol. aut. KPU 

Doležal, M.: Černá kamenná brána. Fantastická fakta, č. 4, roč. 1998

Vašíček, A.: Tajemná planeta. Seriál ČT.