Podle pověsti zde čert z příkazu svatého Petra měl pomáhat při přestavbě vyšehradského chrámu. Ďábel se vsadil s knězem, že donese sloup ze svatopetrského chrámu v Římě dříve, než kněz doslouží mši. Kněz sázku vyhrál jen proto, že svatý Petr třikrát srazil čerta u Benátek k zemi. Když přiletěl pozdě, ze vzteku mrštil sloupem na kostel. Sloup prorazil střechu a na podlaze kostela se roztříštil na 3 kusy.

Byly však i jiné pověsti, vysvětlující existenci tohoto sloupu. Podle jedné pocházely z obléhání husitů v roce 1420, kdy sem, byly vrženy prakem, kterému se říkalo Čert. Podle jiných názorů velitel oněch husitů se jmenoval Čert.

Až do roku 1785 visel v kostele za sklem v rámu list, který sem z Říma v roce 1665 zaslal jakýsi duchovní původem z Kladska. Psal v něm, že když vymítal ďábla z jakéhosi Švýcara, přiznal se prý onen ďábel, že sloup do Prahy přinesl a sdělil i své jméno - Zardan. K vyšehradskému sloupu bude prý přikován navěky neviditelnými řetězy.

A jak to bylo doopravdy? 

Tento sloup patřil k podpěrným sloupům klenby původního románského kostela sv. Petra a Pavla. Roku 1503 se však sloup rozlomil a zřítil se na podlahu i s částí klenby. Zbytek, jakoby zázrakem vydržel a tak se s opravou nepospíchalo dalších 300 let.

Sloup tedy spočíval na podlaze chrámu a nad ním byl otvor v klenbě. V 17. - 18. století patřil k hlavním relikviím chrámu, jakoby dokládající starou legendu.

Až Josef II. nařídil vykázat sloup z chrámu a umístit jej mimo. Po vynesení sloupu 11. října 1787 dvanácti dělostřelci mimo kostel na tehdejší hřbitov a po zazdění otvoru začal kostel rychle chátrat a na konci 19. století byl již polozřícený. Proto bylo rozhodnuto jen zbořit a vystavět nový, který je na Vyšehradě dodnes.

Podle názoru O. Dvořáka se někteří kanovníci věnovali magii a zaklínání démonů, přičemž se jednomu nepodařila evokace astrálních sil a vymkla se mu z rukou. Aby zabránil nejhoršímu, svedl energii do centrálního sloupu chrámu, který ji nevydržel a praskl. To, že vydržela klenba, přisuzuje vytvoření ochranného silového pole. Jeho odstranění z kostela způsobilo ztrátu ochranné energie a zchátrání chrámu. (4)

Podle názoru Václava Emingera (5) stával na kopci Petřín kdysi tzv. "časoměrný sloup". Píše o něm v roce 750 v knize "Geograf Bavorský". Tehdejší pražský biskup Vojtěch Slavníkovec však poručil sloup vyvrátit a převézt jej do svého sídla na Vyšehradě. Při převozu se sloup rozlomil na tři kusy. Eminger tuto příhodu spojuje se třemi kusy "čertova kamene".  

Psychotronické průzkumy různých senzibilů v okolí sloupu odhalují jakési anomálie, které jsou interpretovány jednak jako zakopaný další díl sloupu, a dále v okolí jako podzemní chodby či umístění pokladu. (2,3)

(1). Dvořák, O.: Tajemství Zardanova sloupu. Fantas. fakta, č. 12, roč. 1998

(2) Dvořák, O.: Po stopách vyšehradského pokladu. Fantas. fakta, č. 4, roč. 2000

(3) Dvořák, O.: Po stopách vyšehradského pokladu. Dokončení. Fantas. fakta, č. 5, roč. 2000

(4) Tůma, S.: Po stopách čertova sloupu. Fantas. fakta, č. 9, roč. 2000

(5) Eminger, V.: Základní kámen města Prahy. http://aaawebpages.cz/eminger_1.htm