Templáři v Čechách a na Moravě

Templáři měli v Čechách své vyznavače zřejmě již od poloviny 12. století. Lze se tak domnívat podle toho, že se již v roce 1147 zúčastnil český kníže a pozdější král Vladislav II. křižáckého tažení do Svaté země. Spolu s ním byli ve výpravě i mnozí čeští šlechtici, kteří nepochybně přišli do styku s templáři a poznali i jejich řádové regule. O osudech těchto českých křižáků na Východě existuje jen málo spolehlivých údajů, z nichž je patrné, že nedosáhli výraznějších vojenských úspěchů. Už koncem roku 1148 se pak vraceli zpátky do Čech. Kdo z těchto urozených účastníků začal po návratu vyznávat templářské učení však žádné prameny neuvádějí.

 Oficiálně se templáři v Čechách objevují poměrně pozdě, v době panování krále Václava I. Jistota v dataci není, zpravidla je udáván rok 1232. Tehdy poznalo několik českých šlechticů tento řád ve Francii, kde se také stali jeho členy.

Velmistrem v této době byl Pierre de Montaignu a jeho nástupce Armand de Perigord. V Čechách usazení templáři náležejí pod velkopreceptorát "alemanský a slovanský".

 Na Moravě jsou templáři poprvé připomínáni v listině rakouského vévody Fridricha II. z 23. ledna 1243. Na Moravě se také nacházejí jediné dvě, alespoň částečné dochované, stavby jednoznačně spojené s templáři. Je to komenda v Čejkovicích a hrad Templštejn.

  Řádový klášter na Starém Městě v Praze byl postaven r. 1253, za velkopřevora řádu Petra z Dubé.

 V roce 1268 v Čechách sídlil praeceptor Jan pro Německo, Čechy a Moravu, v roce 1290 přišel do Prahy Bertold z Gepzensteinu, oblíbený rádce Václava II.

Jako další templáři jsou známi maršálek řádu Zikmund Chvalkovský z Čachořic, velkomtur bezdězský J. z Vartenberka, Bavor ze Strakonic. Poslední velmistr templářů v Čechách i na Moravě byl Jiří Ekko. 

V roce 1306 údajně Jacques Molay navštívil hrad Veveří u Brna. Jde však zřejmě jen o pověst.

Templáři v Čechách pocházeli samozřejmě z urozených českých a moravských rodů a nejeden z nich působil i při českých sněmech. Nemíchali se však do zemských sporů. Přes krátkou dobu působení a fakt, že Čechy byly pro templáře vždy okrajovou zemí, měli na dění nemalý vliv. Působili u dvora jako finanční poradci, zprostředkovávali půjčky i vracení pohledávek a jistě stáli u mnoha diplomatických jednáních.

 O jejich zásadových postojích svědčí události roku 1306, tedy těsně před tragickým koncem řádu. V Olomouci došlo k zavraždění Václava III., čímž vymřel rod Přemyslovců po meči. Templáři však zůstali Přemyslovcům věrni. Podporovali sestru zavražděného Václava III. a dali své hlasy jejímu manželovi Jindřichu Korutanskému proti jeho sokovi, synovi německého krále Albrechta, Rudolfovi. Ačkoliv byl Jindřich Korutanský částí šlechty zvolen za krále, vynutil si Rudolf ozbrojeným vpádem své dosazení na trůn.

 V době, kdy Rudolfova vojska vtrhla do Prahy, ukryl se Jindřich Korutanský s manželkou Annou na Vyšehradě, odkud pak za účinného přispění templářů uprchl do Korutan. Přestože čeští páni, ať už dobrovolně nebo z donucení, museli složit Rudolfovi přísahu věrnosti, templářští rytíři tento akt veřejně odmítli. Vzápětí nato se zmocnili hradů Křivoklátu a Švihova a chystali se k vojenskému vystoupení proti Rudolfovi. Ještě než k tomu došlo, byl Rudolf zřejmě českými šlechtici zavražděn. Vystoupení templářů proti Rudolfově nežádoucí korunovaci přispělo k tomu, že záhy na českém trůně stanul Jan Lucemburský, jehož ženou byla Eliška Přemyslovna.

 Po zrušení řádu roku 1312 byly odevzdány templářské statky řádu johanitů. K inkvizičnímu procesu v našich zemích nedošlo. Někteří templáři přestoupili do jiných řádů, ostatní se uchýlili do světského života.

 Templářský řád v Čechách a na Moravě působil pouhých osmdesát let. Jejich fungování obrazně ukončuje kronika Petra Žitavského přepisující papežskou bulu, kterou byl řád zrušen. Z autorova zápisu vyplývají sympatie s rušeným řádem.

 Působení templářského řádu v našich zemích nebylo svým rozsahem i dobou trvání příliš významné, což bylo zřejmě způsobeno tím, že tyto končiny byly mimo ekonomické i mocenské zájmy řádu.

Ani místní templářské stavby nelze poměřovat s jejich stavbami v Zámoří - Outremere (tedy ve Svaté zemi) ani v západní Evropě. Hrady jako Marqab, Gisor či Tomar jsou na zcela jiné úrovni než drobné české stavby.

 Je však pozoruhodné, že templáři zanechali v Čechách větší dojem, než by odpovídalo jejich skromné a krátké zdejší přítomnosti. Například johanité, resp. maltézští rytíři, kteří u nás působí dodnes a kteří měli s českými zeměmi důležitou a dlouhou vazbu, se na rozdíl od templářů v českých pověstech prakticky nevyskytují.