Cesty psychotroniky

Doteky tajemna s vánoční Meduňkou

Ve vánoční Meduňce 2006 jsme zveřejnili rozhovor s tajemníkem plzeňského Klubu psychotroniky a UFO Lubošem Šafaříkem, který hovořil o tom, že naše psychotronika je v krizi. Několik čtenářů to nemohlo přenést přes srdce, přišlo i pár rozčilených dopisů. Žhavé téma otevíráme opět rozhovorem Luboše Šafaříka, tentokrát s ing. Oldřichem Válkem, kterého členové Klubu psychotroniky a UFO pokládají za předního českého teoretika psychotroniky. Hlavně nás zajímalo, zda bude psychotronika konečně uznána jako samostatný léčitelský nebo vědní obor.

Psychotronika versus léčitelství? Rozhovor s ing. Oldřichem Válkem

Problém spočívá v tom, že psychotronika je spíše obor lidského poznání než nějaká oficiální disciplína. Na tomto základě pak může existovat jen jako názor v myslích lidí. Neexistuje totiž žádný standardní model psychotroniky, který by mohli badatelé rozvíjet. Proto je „psychotronika" jen určitou snůškou názorů, které nejsou podporovány akademickou obcí. Nakonec ani samotná akademická obec tzv. psychotronické jevy nezkoumá a z toho důvodu také dnes nelze hovořit o psychotronice jako o exaktní vědě. V tomto stavu spočívá společenská krize psychotroniky dnešní doby. Po slibném vývoji psychotroniky v 60. a 70. letech dochází k tomu, že se nedaří realizovat základní proklamované myšlenky verifikace psychotronických jevů, ani vytvořit adekvátní popisný aparát. A to je ta skutečná krize psychotroniky. Konstatování, že psychotronické jevy jsou prokázané, jak se uvádí v literatuře, dnes už nestačí.

Lze to připodobnit k vývoji alchymie a chemie. Když se chemie rodila, vědělo se, že alchymie má v řadě svých pouček kousek pravdy, ale až poznání vědy a zavedení modelu atomu vneslo do problematiky světlo. Rozvoj chemie byl záhy velmi bouřlivý z toho důvodu, že chemie má velkou praktickou využitelnost.

V psychotronice jsou funkční modely, podle nichž by měla fungovat, vyřešeny jen částečně. Nejlépe je na tom model lidské psychiky, který je funkční - obrazně řečeno na 100 %. Hůře je na tom model nositele informačního procesu psychiky, který má tři úrovně. V úrovni nervového systému (NS) a cytoskeletárního systému (CSS) je „funkční" na 75 %. K dořešení modelu nositele informačního procesu psychiky chybí jeho třetí úroveň, tj. 25 %, zahrnující tzv. interakčně-plasmatickou strukturu (IPS). Nejhůře je na tom model psychotronické interakce, který je „funkční" na 25 %. Celkově chybí v pojetí tzv. energetický informační proces, vymezení informace, a to tzv. sekundární i primární.

Problém je v tom, že přestože psychotronika je nejčastěji spojována s léčitelstvím, má s ním jen pramálo společného. Nejprve se zeptejme, co je to léčitelství? V lidovém pojetí to jsou „babky kořenářky" nebo „mastičkáři" a ti s psychotronikou nijak nesouvisejí. A „léčitel" už vůbec není žádný „psychotronik". „Psychotronici" v takovém smyslu, jako jsou psychologové, biologové, fyzici apod., v současnosti vůbec neexistují. Stejně jako neexistuje ani titul „psychotronik" analogický titulu „doktor", „architekt" apod. Jak již bylo řečeno, psychotronika není exaktní věda. Psychotronika je pouze obor lidského poznání, který se rozvíjí řadou nesourodých názorů amatérů a laiků, stejně jako vědců a profesionálů. Nicméně tyto názory svědčí o tom, že existuje určitá nespokojenost se svázáním vědy a jejího výkladu existence světa, který není v souladu s tím, jak to lidé cítí.

Psychotronika se u nás dostala do kontaktu s léčitelstvím v souvislosti se studiem schopnosti tzv. biodiagnostiky člověka. Biodiagnostika postavená na jevu aktuální telegnóze ve formě např. bioindikace byla v sedmdesátých a na počátku osmdesátých let poměrné intenzivně zkoumána na pracovišti Psychoenergetické laboratoře, vedené prof. Kahudou. Do výzkumu byly zapojeny některé tehdejší ÚNZ a OÚNZ i nemocnice a navázat na něj měl výzkum bioterapie, ale ten se nerealizoval.

Dnes se řada lidí vyhlašuje za „psychotroniky" jen proto, že o sobě tvrdí, že dokážou diagnostikovat choroby a jejich příčiny. To ale ještě nedělá z člověka léčitele. „Léčitelem" se stává tím, že nabízí možnost či metodu léčby. Vyvstává otázka, jakou může léčitel udělat diagnózu a jaké metody terapie dnešní léčitelé nabízejí? Obecně lze říci, že jak diagnózy, tak metody terapie řady léčitelů jsou často velmi pochybné.

Psychotronika s léčitelstvím souvisí v tom, že studuje fenomény tzv. biodiagnostiky, bioterapie a energetický myotransfér, které z pohledu dnešní vědy nejsou dostatečně prozkoumané a ani v současnosti jejich výzkum neprobíhá. Vývoj v tomto směru ustrnul. Dále tzv. okrajová témata psychotroniky v souvislosti s „léčitelstvím", jako např. aromaterapie, fytoterapie, artterapie, akupunktura apod., jsou speciálními samostatnými a zpravidla jen doplňkovými technikami terapie, které vznikly na základě experimentální praxe a představují zase úplně jiný problém.

Obecné lze k této otázce říct, že dnes neexistuje žádný seriózní výzkum ani ověřování schopností „léčitelů-psychotroniků", a na druhé straně nemáme seriozní výsledky podobných výzkumů ani z minulosti. Tím jsou tyto schopnosti neověřené a problematické, a tak se problematickým oborem stává i samotné léčitelství.

Dosud nejsou dostatečně prozkoumané a prokázané interakce mezi organismy, na kterých by bylo možné stavět léčitelství ve smyslu psychotroniky. Přestože tyto interakce existují, nedovedeme skutečně říci, v jakém rozsahu jsou využitelné k „léčitelství", na které choroby jsou aplikovatelné a jaká je jejich reálná účinnost. Na jedné straně tedy existuje určitý mýtus „léčitelství", a na straně druhé jeho skutečné možnosti.

O psychotronické literatuře

K této otázce bych si dovolil uvést jeden diagram.Z diagramu vyplývá, že člověk je zjednodušeně řečeno víceúrovňová bytost, která žije v sepětí tří úrovní existence, tj. sociální, biosférické a časoprostorové. V první a druhé úrovni je bytí člověka všeobecně „známé" a popsané v sociologii, psychologii, biologii a fyziologii. Rovněž i informační faktory uplatňující se v uvedených rovinách, jako signály verbálního, neverbálního a chemického charakteru, jsou poměrně prozkoumané. Ve třetí úrovni, označené jako „časoprostorová", je řada nejasností. A literatura, na kterou se dotazujete, obsahuje snahy popsat právě tuto úroveň. Otázkou je, jak se jí to daří. Valná část literárních děl, které se snaží vyjádřit k psychotronické problematice, vychází z vnitřních pocitů autorů. A tomu pak odpovídá i její kvalita a vypovídající hodnota. Určit, které dílo je z této skupiny pro psychotroniku cenné, je problematické. Tato díla staví na duchovních pojmech nebo speciálně zavedených pojmech, jimž nikdo kromě autora nerozumí. Další díla, které se snaží o provedení určitých srovnání a hodnocení, nepoužívají obecně zvěděna vědecká kritéria, a tím se stávají rovněž problematickými. Díla se seriozním přístupem spíše kladou další otázky. Jediné, co můžeme s jistotou říci, je, že množství prací a knih, které se svým způsobem dotýkají problematiky psychotroniky, poukazuje na mezeru v poznání a vyjadřuje touhu lidí ji nějak vyplnit.

Psychotronikou se zabývám od počátku osmdesátých let. Je to určitý koníček, kterému se věnuji v rámci svých možností. Je fakt, že jsem vydal několik skript a knih, které mají formu teoretických studií, ale jejich hodnocení bych nechal na čtenářích. Zde bych se rád zmínil o třech dílech. Jde o skripta Širší pojetí lidské psychiky a Prodromus scientia psychotronika (Předzvěst vědecké psychotroniky) a knihu Psychotronika - základní teoretická koncepce.

Uvedená skripta byla původně zpracována pro „Akademii alternativní vědy", která měla svého času vzniknout v Bratislavě, kde jsem měl být externím lektorem. Projekt však zkrachoval. První skripta pojednávají o lidské psychice, kterou definuji v modelu tzv. individuálního vědomí. Tento model rozšiřuje klasické členění lidské psychiky na vědomí, nevědomí a podvědomí v pojetí klasické psychologie o pojem „nadvědomí" a původní pojem vědomí rozkládá na „vlastní vědomí" a „intervědomí". Toto nové členění je v souladu s pracemi C. G. Junga (hlubinné psychologie), S. Freuda (psychoanalýzy), S. Grofa (transpersonální psychologie) a B. Kafky (praxe a teorie hypnózy) a umožňuje systémovou integraci problematiky psychotroniky do psychologie. Druhé skripta popisují některé historické a filosofické otázky psychotroniky vyjádřené v modelu „psychotroniky jako vědy" a „psychotroniky jako pansofie“. Vymezují problém psychotronického jevu v návaznosti na interakce a příčiny, které jsou vztaženy na jedné straně k informačnímu procesu „vědomí" a na druhé k duchovnímu činiteli „duši".

Problematika uvedených skript je pak zpracována pro širokou veřejnost v knize Psychotronika - základní teoretická koncepce (2002). Vytvoření základní koncepce psychotroniky mělo původně být kolektivní prací více badatelů, kteří byli v roce 1999 sdruženi v tzv. Jednotě českých a slovenských badatelů v psychotronice. Badatele se však nepodařilo pro danou práci získat, tak jsem ji nakonec napsal sám. Vyšel i druhý díl s názvem Psychotronika II - nové teoretické přístupy (2007), který rozpracovává základní koncepci v aplikaci na jednotlivé psychotronické jevy a navíc uvádí pojednání o oblasti chápání informace jako fyzikální veličiny a dále přináší např. informaci o tzv. molekule života CŽ20, která je hypoteticky prvním nositelem života ve vesmíru. Tato molekula má mj. schopnost komunikace na základě mechanismu, který označujeme jako psychotronická interakce.

Co ukazuje praxe

Je dost pravděpodobné, že kdybych se s psychotronickými jevy nikdy nesetkal, tak se dnes zabývám něčím jiným. Pocházím z dvojčat a některé zážitky z dětství, které určitým způsobem souvisí s mým dvojčetem a fenoménem telepatie, mě dost ovlivnily. Je zajímavé, že mé dvojče nemá podobné zážitky. Ostatně celkově jsem ze sedmi dětí a jako jedinec jsem byl vždy v porovnání s ostatními tak říkajíc trochu zvláštní. Setkal jsem se však i s jinými lidmi, kteří, jak se zdálo, měli výrazné telepatické schopnosti. Je však také pravdou, že dva z nich, podle mě nejnadanější, skončili na psychiatrické klinice. Zcela něco jiného byla přítomnost u psychokinetického experimentu, který provedl dr. Zdeněk Rejdák na katedře mikroelektroniky a laserové techniky na vojenské technické škole, kde jsem studoval. V čase své návštěvy se u jednoho laseru nedařilo stabilizovat laserový paprsek. Dr. Rejdák řekl, že ho srovná a po necelé minutě jeho soustředění se paprsek ustálil. Při jeho následném zapnutí, když už tam dr. Rejdák nebyl, však kmital znovu. Těžko říct, zda se tehdy jednalo o náhodu, nebo skutečný jev psychokineze. Jinak musím říci, že jsem se setkával zpravidla jen se zdokumentovanými jevy na papíře v literatuře, zvláště v archivu bývalého pracoviště pro psychotronický výzkum, vedeného právě dr. Rejdákem.

Otázkou není, jaká je budoucnost psychotroniky, ale jaká je budoucnost výzkumu jevů, které psychotronika zkoumá. Psychotronika je v současnosti i do budoucnosti především ukazatelem problematiky objevující se na základě historického vývoje a v současnosti není její pojetí dořešeno. A postoj současné akademické obce, postavený na tvrzení, že tato problematika neexistuje, je všeobecně neuspokojivý. Zároveň je však znepokojivé, že se již i na veřejnosti objevují produkty tzv. neletálních technologií. Jde o technologie, které vyvíjejí prostředky, zjednodušeně řečeno nezabíjející lidi, ale jen je dočasně zneschopňující (paralyzující). V televizi jsme měli nedávno možnost několikrát vidět americký radiolokátor vyzařující elektromagnetické impulsy, jež vyvolávají prudkou bolestivou reakci organismu. Tento prostředek má být nasazován např. proti demonstrantům a teroristům. VzniK tohoto systému je odnoží vývoje systémů tzv. elektromagnetických zbraní hromadného ničení, ve výzbroji vyspělých armád již zavedených. Když k tomu přidáme všeobecně známé experimenty vyvolávání halucinací pomocí modulovaných elektromagnetických vln, jsme už blízko k ovlivňování volní činnosti lidí, které se již nebude realizovat jako dosud cestou manipulace masovými sdělovacími prostředky, ale poněkud jinak.

Ale vraťme se k budoucnosti psychotroniky. Psychotronika jako obor lidského poznání se buď rozvine do podoby vědy, anebo zanikne, pravděpodobnost je pro oba případy stejná. Nevznikne-li z ní věda, rozmělní se její problematika do stávajících vědních oborů a její poslání a cíle se pak uskuteční v jiných disciplínách.

Vývoj lidstva, postavený na vývoji vědy a technologií, aplikovaných do všech oblastí lidského života, nic nezastaví. Problematika psychotroniky je dnes, jak se zdá, ještě za hranicemi současných technologií. Psychotronika v současnosti je protovědou, která zkoumá empirické zkušenosti člověka. Některými vědci je zcela mylně zařazována do pseudovědy. Myslím si však, že jednou bude tento obor rozpracován a brán naprosto samozřejmě. Potom bude psychotronika spolu s psychologií a biologií tvořit nauku o živé hmotě.

Luboš Šafařík, KPUFO, Borská 19 (Hotel Victoría), Plzeň 32022, spb@kpufo.cz.

Meduňka, č. 12, 2008